Léky
Dosavadní průběh onemocnění určuje, jaký lék bude předepsán. Ještě před zahájením medikamentózní léčby by měly být provedeny laboratorní testy: jejich výsledky jsou důležité pro sledování průběhu léčby v budoucnu. Na základě laboratorních výsledků lze včas rozpoznat vedlejší účinky léků a omezit je. Pravidelné měření hladiny léků v krvi je nezbytné i v průběhu samotné léčby.
Při léčbě bipolární poruchy se používají následující skupiny léků:
- stabilizátory nálady: lithium, antiepileptika (karbamazepin, kyselina valproová, lamotrigin) a antipsychotika,
- antidepresiva: pouze v kombinaci se stabilizátory nálady.
Psychoterapie
Medikamentózní léčbu bipolární poruchy významně doplňuje a podporuje psychoterapie. Při psychoterapii se používají specifické psychologické metody, jejichž cílem je zmírnit příznaky duševního onemocnění, případně je zcela vyléčit. Psychoterapie je založena na vztahu, interakci a rozhovoru mezi psychoterapeutem a pacientem, a zaměřuje se na pacientovy myšlenky, pocity a dosavadní život.
Tuto interakci mohou podpořit nebo upevnit různá cvičení, která se u jednotlivých psychoterapeutických metod liší. Léčba je do značné míry založena na tzv. psychoedukaci, při níž se postižený učí lépe porozumět své poruše a žít s ní. Postižený se tak mj. naučí lépe porozumět i svému chování, pocitům a myšlenkám, pozorovat je, a při blížících se epizodách pak může účinněji zasáhnout.
Další možnosti léčby
K dalším možnostem léčby patří především:
- Elektrokonvulzivní terapie (EKT) [1] – tato léčebná metoda je založena na opakované elektrické stimulaci mozku. Na spánky pacienta jsou přiloženy elektrody, ze kterých je ve velmi krátkých impulsech aplikován elektrický proud. Celý proces probíhá za kontrolovaných podmínek v krátkodobé celkové anestezii. Elektrokonvulzivní terapie je bezpečnou a osvědčenou metodou léčby u těžkých depresivních epizod.
- Fototerapie [2] – tato metoda se používá u depresivních epizod, které se zřetelně opakují v zimních měsících (tzv. zimní deprese). Pacient se při ní 1× denně (většinou ráno) dívá do jasného světla, které vychází ze speciální zářivky. Délka jednoho sezení se pohybuje mezi 30 a 120 minutami, a to v závislosti na intenzitě světla. Má-li být léčba účinná, je zapotřebí absolvovat větší počet sezení, která jsou rozplánována do několika týdnů.
- Terapie bděním (spánková deprivace) – tato forma léčby se využívá rovněž u depresivních epizod. Jedná se o 2–3 intervaly bdění v průběhu jednoho týdne, kdy je pacient vzhůru 36–40 hodin v kuse. Alternativním (méně drastickým) přístupem je vynechání spánku v druhé polovině noci. Terapie bděním se však nedoporučuje u pacientů se sklony k epileptickým záchvatům, se závažným tělesným onemocněním nebo s psychotickými příznaky.
- Sportovní a pohybová terapie – sportovní a pohybové aktivity mají obecně pozitivní vliv na duševní rozpoložení člověka. Na zlepšení nálady se může podílet odklon od negativních myšlenek, pohyb ve společnosti jiných lidí, případně endorfiny – tzv. „hormony štěstí“, které se uvolňují při pohybové aktivitě.
- Relaxační metody – osvojením a používáním relaxačních technik se pacient naučí lépe pracovat se zátěží a uklidnit se. U tohoto přístupu se osvědčil nácvik pod vedením odborníka – zvláště pak v případě, že pacient s relaxačními metodami teprve začíná.
- Ergoterapie – ta má postiženému umožnit, aby se mohl opět zapojit do „normálního“ života. Ergoterapie posiluje pacientovu samostatnost ve všedních denních činnostech (např. soběstačnost, domácí práce) a tím zvyšuje kvalitu jeho života.
- Muzikoterapie – při ní se pacient prostřednictvím hudby učí mj. zacházet se svými pocity, vyjadřovat emoce a posilovat své sebevědomí.
Pomoci může i deník, do kterého si pacient zaznamenává své nálady, důležité události dne, terapeutická opatření apod. Další možností jsou svépomocné skupiny, ve kterých si postižení vyměňují své zkušenosti a učí se vzájemně od sebe.
Včasné rozpoznání varovných příznaků
Pokud se postižení (popř. jejich blízcí) naučí všímat si možných varovných signálů, mohou včas rozpoznat blížící se epizodu a odpovídajícím způsobem zasáhnout či pomoci. Zbystřit byste měli zejména při následujících příznacích:
- nechutenství,
- skleslost,
- nesoustředěnost,
- úzkostlivost,
- poruchy spánku / nespavost,
- nevysvětlitelný smutek,
- netečnost,
- nadměrná rozrušenost,
- příval myšlenek,
- podrážděnost,
- bludné představy,
- sebevražedné myšlenky,
- nepřetržitý proud řeči, kdy postižený často a nenadále mění témata,
- postižený má pocit, že jej nic nezastaví a že může dělat, co si jen zamane.
Zapojení příbuzných
Obzvláště se osvědčil přístup ve formě tzv. „trialogu“, což označuje společné rozhovory mezi postiženým, jeho příbuzným (nebo příbuznými) a odborným terapeutem. Tento přístup mj. umožňuje, aby všechny tři zapojené strany účinněji „táhly za jeden provaz“ a aby snáze dosáhly terapeutických cílů, které pacient na začátku terapie odsouhlasil. Existují rovněž svépomocné skupiny pro postižené a jejich rodinné příslušníky, které skýtají ideální příležitost pro vzájemnou výměnu zkušeností a pomoc.
Na koho se mohu obrátit?
Léčbou bipolární poruchy se zabývá psychiatr. Na psychiatrickou péči o děti a dospívající (do 18 let) se specializují dětští psychiatři. Na léčbě se mohou podílet i další zdravotničtí pracovníci, zvláště pak psychoterapeuti nebo kliničtí psychologové.
V případě nouzové situace (např. u hrozícího nebezpečí sebevraždy) je nezbytné rychle zajistit lékařskou pomoc. V těchto případech volejte okamžitě zdravotnickou záchrannou službu na tísňové lince 155! Je-li to možné, můžete vyhledat i nejbližší psychiatrickou ambulanci.
Související odkazy
- Jan Horčičko: Elektrokonvulzivní terapie (odkaz vede na web Psychiatrické nemocnice Havlíčkův Brod)
- Ján Praško, Pavel Doubek, Klára Látalová, Aleš Grambal, Dana Kamarádová, Anežka Ticháčková: Fototerapie – léčba jasným světlem. Medicína pro praxi 2011, 8(11): 472–477. (odkaz vede na PDF soubor na webu medicinapropraxi.cz, 169 kB).
