Přejít na obsah
  • O NZIP
  • Zapojené organizace
  • Pro média
  • Kdo jsme
Více
  • Přihlášení pro autory
  • Mapa zdravotní péče
  • Životní situace
  • Prevence a zdravý životní styl
  • Informace o nemocech
  • Doporučené weby
  • Rejstřík pojmů
Více
Napište nám
  • Domů
  • Informace o nemocech
  • Duševní onemocnění
  • Deprese a bipolární porucha
  • Aktuální: Bipolární porucha: léčba

Bipolární porucha: léčba

Deprese a bipolární porucha
Autor: gesundheit.gv.at

Akutní léčba se zaměřuje na zmírnění depresivních a (hypo)manických příznaků. Cílem dlouhodobé léčby je omezení dalších symptomatických epizod, popř. zabránění těmto epizodám. Ve většině případů se kombinuje medikamentózní léčba s psychoterapií.

Léky

Dosavadní průběh onemocnění určuje, jaký lék bude předepsán. Ještě před zahájením medikamentózní léčby by měly být provedeny laboratorní testy: jejich výsledky jsou důležité pro sledování průběhu léčby v budoucnu. Na základě laboratorních výsledků lze včas rozpoznat vedlejší účinky léků a omezit je. Pravidelné měření hladiny léků v krvi je nezbytné i v průběhu samotné léčby.

Při léčbě bipolární poruchy se používají následující skupiny léků:

  • stabilizátory nálady: lithium, antiepileptika (karbamazepin, kyselina valproová, lamotrigin) a antipsychotika,
  • antidepresiva: pouze v kombinaci se stabilizátory nálady.
Poznámka: Užívání léků je vždy třeba konzultovat s ošetřujícím lékařem. Dodržujte předepsaný léčebný plán, a to i v případě, že je nutná dlouhodobější léčba. Můžete tím významně přispět ke zlepšení vašeho stavu a předcházet recidivám. Případné vedlejší účinky neprodleně hlaste svému lékaři a informujte ho i v případě, že užíváte ještě další přípravky (včetně těch, které jsou k dostání bez receptu, nebo rostlinné přípravky) nebo hormonální antikoncepci; jedině tak bude lékař moci posoudit případné riziko lékových interakcí a léčebný plán podle toho upravit.

Psychoterapie

Medikamentózní léčbu bipolární poruchy významně doplňuje a podporuje psychoterapie. Při psychoterapii se používají specifické psychologické metody, jejichž cílem je zmírnit příznaky duševního onemocnění, případně je zcela vyléčit. Psychoterapie je založena na vztahu, interakci a rozhovoru mezi psychoterapeutem a pacientem, a zaměřuje se na pacientovy myšlenky, pocity a dosavadní život.

Tuto interakci mohou podpořit nebo upevnit různá cvičení, která se u jednotlivých psychoterapeutických metod liší. Léčba je do značné míry založena na tzv. psychoedukaci, při níž se postižený učí lépe porozumět své poruše a žít s ní. Postižený se tak mj. naučí lépe porozumět i svému chování, pocitům a myšlenkám, pozorovat je, a při blížících se epizodách pak může účinněji zasáhnout.

Další možnosti léčby

K dalším možnostem léčby patří především:

  • Elektrokonvulzivní terapie (EKT) [1] – tato léčebná metoda je založena na opakované elektrické stimulaci mozku. Na spánky pacienta jsou přiloženy elektrody, ze kterých je ve velmi krátkých impulsech aplikován elektrický proud. Celý proces probíhá za kontrolovaných podmínek v krátkodobé celkové anestezii. Elektrokonvulzivní terapie je bezpečnou a osvědčenou metodou léčby u těžkých depresivních epizod.
  • Fototerapie [2] – tato metoda se používá u depresivních epizod, které se zřetelně opakují v zimních měsících (tzv. zimní deprese). Pacient se při ní 1× denně (většinou ráno) dívá do jasného světla, které vychází ze speciální zářivky. Délka jednoho sezení se pohybuje mezi 30 a 120 minutami, a to v závislosti na intenzitě světla. Má-li být léčba účinná, je zapotřebí absolvovat větší počet sezení, která jsou rozplánována do několika týdnů.
  • Terapie bděním (spánková deprivace) – tato forma léčby se využívá rovněž u depresivních epizod. Jedná se o 2–3 intervaly bdění v průběhu jednoho týdne, kdy je pacient vzhůru 36–40 hodin v kuse. Alternativním (méně drastickým) přístupem je vynechání spánku v druhé polovině noci. Terapie bděním se však nedoporučuje u pacientů se sklony k epileptickým záchvatům, se závažným tělesným onemocněním nebo s psychotickými příznaky.
  • Sportovní a pohybová terapie – sportovní a pohybové aktivity mají obecně pozitivní vliv na duševní rozpoložení člověka. Na zlepšení nálady se může podílet odklon od negativních myšlenek, pohyb ve společnosti jiných lidí, případně endorfiny – tzv. „hormony štěstí“, které se uvolňují při pohybové aktivitě.
  • Relaxační metody – osvojením a používáním relaxačních technik se pacient naučí lépe pracovat se zátěží a uklidnit se. U tohoto přístupu se osvědčil nácvik pod vedením odborníka – zvláště pak v případě, že pacient s relaxačními metodami teprve začíná.
  • Ergoterapie – ta má postiženému umožnit, aby se mohl opět zapojit do „normálního“ života. Ergoterapie posiluje pacientovu samostatnost ve všedních denních činnostech (např. soběstačnost, domácí práce) a tím zvyšuje kvalitu jeho života.
  • Muzikoterapie – při ní se pacient prostřednictvím hudby učí mj. zacházet se svými pocity, vyjadřovat emoce a posilovat své sebevědomí.

Pomoci může i deník, do kterého si pacient zaznamenává své nálady, důležité události dne, terapeutická opatření apod. Další možností jsou svépomocné skupiny, ve kterých si postižení vyměňují své zkušenosti a učí se vzájemně od sebe.

Včasné rozpoznání varovných příznaků

Pokud se postižení (popř. jejich blízcí) naučí všímat si možných varovných signálů, mohou včas rozpoznat blížící se epizodu a odpovídajícím způsobem zasáhnout či pomoci. Zbystřit byste měli zejména při následujících příznacích:

  • nechutenství,
  • skleslost,
  • nesoustředěnost,
  • úzkostlivost,
  • poruchy spánku / nespavost,
  • nevysvětlitelný smutek,
  • netečnost,
  • nadměrná rozrušenost,
  • příval myšlenek,
  • podrážděnost,
  • bludné představy,
  • sebevražedné myšlenky,
  • nepřetržitý proud řeči, kdy postižený často a nenadále mění témata,
  • postižený má pocit, že jej nic nezastaví a že může dělat, co si jen zamane.

Zapojení příbuzných

Obzvláště se osvědčil přístup ve formě tzv. „trialogu“, což označuje společné rozhovory mezi postiženým, jeho příbuzným (nebo příbuznými) a odborným terapeutem. Tento přístup mj. umožňuje, aby všechny tři zapojené strany účinněji „táhly za jeden provaz“ a aby snáze dosáhly terapeutických cílů, které pacient na začátku terapie odsouhlasil. Existují rovněž svépomocné skupiny pro postižené a jejich rodinné příslušníky, které skýtají ideální příležitost pro vzájemnou výměnu zkušeností a pomoc.

Na koho se mohu obrátit?

Léčbou bipolární poruchy se zabývá psychiatr. Na psychiatrickou péči o děti a dospívající (do 18 let) se specializují dětští psychiatři. Na léčbě se mohou podílet i další zdravotničtí pracovníci, zvláště pak psychoterapeuti nebo kliničtí psychologové.

V případě nouzové situace (např. u hrozícího nebezpečí sebevraždy) je nezbytné rychle zajistit lékařskou pomoc. V těchto případech volejte okamžitě zdravotnickou záchrannou službu na tísňové lince 155! Je-li to možné, můžete vyhledat i nejbližší psychiatrickou ambulanci.

Související odkazy

  1. Jan Horčičko: Elektrokonvulzivní terapie (odkaz vede na web Psychiatrické nemocnice Havlíčkův Brod)
  2. Ján Praško, Pavel Doubek, Klára Látalová, Aleš Grambal, Dana Kamarádová, Anežka Ticháčková: Fototerapie – léčba jasným světlem. Medicína pro praxi 2011, 8(11): 472–477. (odkaz vede na PDF soubor na webu medicinapropraxi.cz, 169 kB).

Jak jste spokojeni s tímto článkem?

Vaše zpětná vazba

Sdílejte článek

Mohlo by vás zajímat

Vše z kategorie

Související články na NZIP

Deprese a bipolární porucha

Deprese: jiné léčebné postupy

Při depresích se používají nejen léky nebo psychoterapie, ale také další léčebné postupy, jako je...

Deprese a bipolární porucha

Deprese: léky a psychoterapie

Nejčastěji používanými léky při léčbě deprese jsou antidepresiva. Tato široká skupina léků působí...

Deprese a bipolární porucha

Bipolární porucha: příznaky a diagnóza

Bipolární porucha se vyznačuje manickými, hypomanickými a depresivními epizodami. Při nich nálada...

Poruchy osobnosti

Poruchy osobnosti: diagnóza a léčba

Diagnóza poruch osobnosti není snadná a nelze ji stanovit okamžitě, protože tyto poruchy se proje...

Související doporučené zdroje

Deprese a bipolární porucha

Prevence sebevražd

O sebevraždách mělo mluvit. Každý z nás se někdy může ocitnout v těžkých situacích, které mohou působit neřešitelně. Je důležité umět se postarat o sebe, o lidi v okolí a případně včas vyhledat odb...

Přejít na externí zdroj
Deprese a bipolární porucha

Deprese

Zdroje věnované příčinám, projevům, rozpoznání a léčbě deprese, včetně psychoterapie a doporučení, která se týkají soužití s osobou, která trpí depresí.

Přejít na externí zdroj
Deprese a bipolární porucha

Bipolární porucha

Zdroje věnované příčinám, projevům, diagnostice a léčbě bipolární poruchy (dříve maniodepresivní psychóza). Příspěvky se zaměřují na jednotlivé cykly onemocnění a přinášejí různá doporučení, kterým...

Přejít na externí zdroj
Garant obsahu

Ministerstvo zdravotnictví

Palackého náměstí 375/4
128 01 Praha 2 – Nové Město

www.mzcr.cz

Garant vývoje

Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR

Palackého náměstí 375/4
128 01 Praha 2 – Nové Město

www.uzis.cz

Najdete na NZIP
Mapa zdravotní péče
Životní situace
Prevence a zdravý životní styl
Informace o nemocech
Doporučené weby
Rejstřík pojmů
O portále
O NZIP
Zapojené organizace
Pro média
Kdo jsme
Mapa obsahu
Prohledávejte obsah
Napište nám
Sledujte nás

Národní zdravotnický informační portál [online]. Praha: Ministerstvo zdravotnictví ČR a Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, 2023 [cit. 30.01.2023]. Dostupné z: https://www.nzip.cz. ISSN 2695-0340.


Ministerstvo zdravotnictví Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR
PROHLÁŠENÍ O PŘÍSTUPNOSTI