Společné plánování léčby
Před zahájením samotné léčby by měl být pacient seznámen s jejím plánovaným průběhem a měl by se také podílet na rozhodování o léčebných opatřeních. K doprovodným opatřením patří i psychoedukace, při které se pacient učí lépe porozumět svému onemocnění a možnostem, jak jej zvládat. Pokud se jedná o lehkou depresivní epizodu, která pravděpodobně nebude mít dlouhé trvání, může být dostačující psychoterapeutická konzultace nebo rozhovor s lékařem, popř. s klinickým psychologem. Pacient by měl v každém případě docházet na pravidelné kontroly k lékaři, který posoudí, zda je potřeba zavést další léčebná opatření.
V případě lehkých a středně těžkých depresivních epizod lze nasadit psychoterapii nebo medikamentózní léčbu, ať už jednotlivě, nebo v kombinaci. U těžkých depresivních epizod by měla být vždy používána psychoterapie v kombinaci s medikamentózní léčbou. Lékař by měl pacienta i jeho příbuzné informovat o svépomocných skupinách, neboť zapojení pacienta (případně i jeho rodiny) do aktivit těchto skupin se může významně podílet na léčbě deprese. Někdy může lékař navrhnout i jiné léčebné postupy.
Fáze léčby deprese
Léčbu deprese lze v zásadě rozdělit do tří fází:
- akutní léčba,
- pokračovací léčba,
- udržovací (profylaktická) léčba – dlouhodobá léčba, jejímž cílem je prevence recidivy.
Pokud se po několika týdnech akutní léčby sníží depresivní příznaky přibližně o 50 %, hovoří lékaři o tzv. odpovědi na léčbu. V průběhu onemocnění se může vyskytnout i remise, recidiva nebo úplné zotavení. Pod pojmem „úplné zotavení“ se v tomto případě rozumí období delší než 6 měsíců, během nichž se nevyskytly žádné depresivní příznaky. Pokud se příznaky poté znovu objeví, hovoříme o recidivě.
Cíle léčby by obecně měly být následující:
- zmírnění příznaků, resp. vymizení obtíží,
- zabránění možné sebevraždě,
- znovuzapojení do společenského a pracovního života,
- dosažení duševní rovnováhy,
- snížení pravděpodobnosti recidivy.
Jak předcházet recidivám?
Depresi nelze vyléčit ze dne na den: léčbu je zapotřebí dobře naplánovat a rozložit do delšího časového období. V rámci tzv. pokračovací léčby pacient stále ještě užívá léky, ačkoli příznaky onemocnění již vymizely. Tato fáze léčby by měla trvat přibližně 4–9 měsíců. Pacient přitom užívá tytéž léky, které mu pomohly zbavit se depresivních příznaků. Pokud by pacient léky vysadil dříve, než mu doporučil lékař, zvýší se pravděpodobnost recidivy (návratu onemocnění). Je nutné, aby pacient docházel na pravidelné kontroly. Vysazování léků obvykle probíhá tak, že lékař postupně (řádově v průběhu několika týdnů) snižuje dávku, aby si organismus zvykal pomalu.
Pokud se depresivní epizoda objeví dvakrát nebo vícekrát, měla by nejpozději po vyléčení třetí depresivní fáze být zahájena udržovací léčba. Lékař však může navrhnout medikamentózní udržovací léčbu již po první depresivní epizodě, a to za následujících okolností:
- pozitivní rodinná anamnéza (výskyt deprese v příbuzenstvu),
- těžká deprese (dlouhé trvání, vysoké riziko sebevraždy),
- špatná odpověď na dosavadní léčbu (tzn. dosavadní léčba u daného pacienta příliš nezabrala),
- psychotické příznaky (např. bludné představy).
Udržovací léčba trvá obvykle několik let, podle odborných doporučení by měla trvat alespoň dva roky. To může pro některé pacienty představovat značnou zátěž, nicméně by jim to mělo umožnit žít plnohodnotný život, pokud možno bez recidiv onemocnění. Po první depresivní epizodě se recidiva dostaví přibližně u 50–60 % pacientů, a pravděpodobnost recidivy se zvyšuje s každou další epizodou.
V rámci udržovací léčby může dobře posloužit i psychoterapie nebo pravidelný pohyb. Kromě toho by člověk měl dbát na životní okolnosti, které mohou působit podpůrně (ve vztazích, v zaměstnání apod.).
Na koho se mohu obrátit?
Podobně jako u jiných onemocnění je velmi důležité depresi včas rozpoznat, aby mohla být potřebná léčba zahájena co možná nejdříve. V případě podezření proto neváhejte vyhledat lékaře, případně postiženého člověka citlivě upozorněte na možnou pomoc odborníka.
Pokud se cítíte sklíčeně nebo máte podezření, že trpíte depresí, můžete se obrátit na praktického lékaře, psychiatra, psychoterapeuta nebo klinického psychologa.
Související odkazy
- Ján Praško, Barbora Buliková, Zuzana Sigmundová: Depresivní porucha a jak ji překonat. Galén 2009. (odkaz vede na PDF soubor na webu fnplzen.cz, 630 kB)
