Ústní dutina je ohraničena rty, tvářemi, ústní spodinou, patrem, patrovým čípkem, a po stranách patrovými oblouky. O „normální“ ústní mikroflóru se stará přibližně 300 druhů bakterií, které se významnou měrou podílejí na zdravotním stavu ústní dutiny.
V následujícím textu jsou v závorkách kurzívou uvedeny latinské názvy.
Stavba ústní dutiny
Ústní dutina se dělí na dvě oblasti:
- předsíň ústní dutiny (vestibulum oris) – prostor mezi rty, tvářemi a zuby; nad dvěma horními druhými stoličkami (po obou stranách) ústí velké slinné žlázy, tzv. příušní žlázy (glandulae parotidis);
- vlastní ústní dutina (cavitas oris propria) – prostor mezi zuby, ústní spodinou (s jazykem), patrem a hltanem; do oblasti spodiny (před jazykem) ústí malé slinné žlázy.
Další anatomické struktury ústní dutiny jsou znázorněny na obr. 1.
Obrázek 1: Ústní dutina – schematický nákres. (Zdroj: depositphotos.com)
Sliznice ústní dutiny
Celá ústní dutina je vystlána narůžovělou a vlhkou ústní sliznicí (tunica mucosa oris). Buňky ústní sliznice se dělí obzvláště rychle a často, proto se poranění v ústní dutině většinou hojí rychleji než poranění v jiných částech těla. Podle toho, jakou má vykonávat funkci, je ústní sliznice buď dostatečně tlustá a zároveň silně zrohovatělá (v oblasti dásní a patra) nebo tenká a elastická (v oblasti rtů a tváří, předsíně a spodiny ústní dutiny, a také na spodní straně jazyka). V ústní sliznici se nacházejí smyslové receptory pro vnímání hmatu a teploty. Ve sliznici na horní straně jazyka se kromě toho nacházejí i smyslové receptory pro vnímání chuti.
Slinné žlázy
Do ústní dutiny ústí velké množství slinných žláz. Ty produkují až 1,5 l slin denně; látky obsažené ve slinách pomáhají v ústech udržovat neutrální hodnotu pH, což je prostředí „nepřátelské“ pro růst škodlivých bakterií. Sliny kromě toho zvlhčují a omývají celou ústní dutinu, čímž se významně podílejí na samočištění úst i zubů. Kromě toho sliny přispívají k ředění a natrávení rozkousané potravy, čímž podporují trávení. Sliny také obsahují minerály, které se nacházejí v povrchu zubů; hrají tak významnou roli při regeneraci povrchu zubů, který může být narušen působením kyselin.
Ústní mikroflóra
Ve zdravé ústní dutině žije v přirozené rovnováze nespočet mikroorganismů, především asi 300 druhů bakterií a různé kvasinky. Je-li tato rovnováha narušena, ať už vnitřními nebo vnějšími vlivy, mohou vznikat nejrůznější onemocnění ústní dutiny. Přemnožení určitého druhu bakterií, které se stále v ústní dutině vyskytují, může vést například ke vzniku zubního kazu, zánětu ústní sliznice (stomatitidě) nebo zánětu dásní (gingivitidě). Užívání antibiotik může vést ke kvasinkové superinfekci, kdy původcem bývá většinou Candida albicans.
Jazyk
Jazyk (lingua) hraje důležitou úlohu při žvýkání, polykání, vnímání chuti, vnímání hmatu a mluvení; méně se ví, že se podílí i na obranyschopnosti organismu. Jazyk se skládá z několika částí:
- kořen jazyka (radix linguae) – nachází se v nejzazší části jazyka a obsahuje jednak svalovou tkáň, jednak jazykovou mandli (tonsilla lingualis), která je součástí imunitního systému; kořen jazyka je ukotven do kosti zvané jazylka (os hyoideum), která je pomocí vazů a svalů upevněna ke spodině lebeční a k hrtanu;
- tělo jazyka (corpus linguae) – vybíhá z kořene jazyka směrem vpřed a skládá se z více vrstev příčně pruhovaného svalstva; spletité uspořádání svalových vláken dodává jazyku jeho značnou pohyblivost a tvárnost; středem jazyka probíhá zepředu dozadu vazivová „přepážka“;
- špička jazyka (apex linguae) – přední část jazyka;
- hřbet jazyka (dorsum linguae) – horní povrch jazyka;
- spodní plocha jazyka (facies inferior linguae) – není úplně volná, neboť ve své střední části je srostlá s ústní dutinou;
- boční okraj jazyka (margo linguae) – odděluje hřbet jazyka od spodní plochy jazyka;
- uzdička jazyka (frenulum linguae) – tento záhyb ústní sliznice upevňuje spodní plochu jazyka k ústní spodině; při správně narostlé uzdičce jsou oba boční okraje jazyka i špička jazyka volně pohyblivé.
Obrázek 2: Jazyk – schematický nákres. (Zdroj: depositphotos.com)
Chuť
Rozlišujeme pět základních chutí: kyselou, slanou, hořkou, sladkou a umami (někdy popisovaná jako „lahodná“ či „delikátní“ chuť, kterou má např. maso, ale i glutamát). Jakou má co chuť, vnímá člověk prostřednictvím chuťových papil na jazyku. Ve sliznici jazyka (tunica mucosa linguae) se totiž nacházejí dva typy jazykových papil (papillae linguales):
- mechanické papily (papillae mechanicae) – jazyku pomáhají ve vnímání hmatových podnětů, teploty a bolesti:
- nitkovité papily (papillae filiformes),
- chuťové papily (papillae gustatoriae) – obsahují chuťové pohárky (caliculi gustatorii):
- houbovité papily (papillae fungiformes),
- listovité papily (papillae foliatae),
- hrazené papily (papillae vallatae).
Chuťové pohárky v chuťových papilách jsou zásobovány tzv. senzorickými neurony. Chuťové podněty jsou přenášeny do mozku, kde vyvolávají chuťové vjemy.
Při vnímání chutí hraje důležitou roli i čich (bližší informace se dočtete v článku Nos a vedlejší nosní dutiny). Na celkovém chuťovém zážitku se podílejí přispívají i další smysly – například „zrakový požitek“ z jídla a pití.
Obrázek 3: Jazyk je pokrytý jazykovými papilami, které obsahují chuťové pohárky citlivé na chemické látky obsažené v jídlech a nápojích. V různých oblastech jazyka se nacházejí různé typy papil. Chuťové pohárky obsahují specializované chuťové buňky, které reagují na chemické podněty rozpuštěné ve slinách. Tyto receptorové buňky aktivují senzorické neurony, které jsou součástí lícního nervu (VII. hlavového nervu) a jazykohltanového nervu (IX. hlavového nervu). Mikrofotografie: Regents of University of Michigan Medical School © 2012) (Zdroj: By OpenStax - https://cnx.org/contents/FPtK1zmh@8.25:fEI3C8Ot@10/Preface, CC BY 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=30147989)
Chuťové pohárky pro vnímání sladké chuti se nacházejí především v přední části jazyka; za nimi následují pohárky pro vnímání slané, kyselé a opět slané chuti. Hořkou chuť vnímáme zejména v zadní části jazyka. V zásadě se však může kterýkoli typ chuťového pohárků vyskytovat v kterékoli části jazyka.
Obrázek 4: Přibližně vyznačené oblasti jazyka, ve kterých je vnímáno pět základních chutí: sladká, slaná, hořká, kyselá a umami. (Zdroj: depositphotos.com)
Související odkazy
- OpenStax: Anatomy and Physiology: 14.1 Sensory Perception (odkaz vede na web openstax.org; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
