Obvyklá výživová strategie po operacích vedoucích k syndromu krátkého střeva je zahájení výživy parenterálně (výživa podávaná infuzemi do žil) a postupný přechod podle stavu pacienta přes enterální výživu (umělá výživa podávaná do trávicího traktu) k výživě per os (ústy).
Pacient bývá ohrožen dehydratací (odvodněním) a hyponatremií (poklesem koncentrace sodíku v séru). Začíná se čajem, pokračuje bujonem a kaší k bezezbytkové – mechanicky a chemicky šetřící - stravě s vysokým podílem bílkovin a soli.
Je velmi žádoucí minimalizovat úbytek hmotnosti, protože následné zvyšování hmotnosti je velmi obtížné. Důležitá je frekvence denních jídel. Je nutné, aby pacient jedl v menších dávkách častěji, tj. 7–8x denně v intervalech 2,5–3 hodin, případně ještě častěji. Příjem energie je vyšší, doporučují se menší porce vysokoenergetických potravin.
Stravu je nutné individualizovat dle osobní snášenlivosti pacienta. Obecně platí, že častá je špatná tolerance laktózy (viz článek Intolerance laktózy), tedy mléka, tekutých mléčných výrobků, dále nadýmavých zelenin s hrubou vlákninou a luštěnin. Naopak příznivě působí jemná a stravitelná vláknina, zpomalující průchod trávicím traktem.
Vzhledem k potřebě zpomalení průchodu trávicím traktem je vhodné podávání tekutin i mimo dobu jídla. Často je nutné doplňovat vitaminy a minerální látky v celé šíři. Doporučuje se používání nutričně kompletních nápojů formou sippingu (usrkávání).
Pokud se nepodaří pacienta propustit z nemocnice na výživě per os (ústy) a zhoršuje se podvýživa, zbývají pouze dvě možnosti – dlouhodobá domácí parenterální výživa nebo transplantace střeva.
