Zkušenosti z protestních hladovek ukazují, že horní hranicí pro přežití úplného hladovění je 40–60 dnů. Příjem omezeného množství potravin může toto období velmi prodloužit. Po až 60denním hladovění zdraví jedinci snížili hmotnost o 40 % a obvykle umírali. Při poklesu hmotnosti o 5–8 % byl prokázán pokles obranyschopnosti se svalovou slabostí, pokles vitální kapacity a sekundového výdechu při funkčním vyšetření plic, narušení termoregulace a zhoršení nálady. Tyto změny se prohlubují při poklesu hmotnosti o 10 %. Nutriční intervence (odborný zásah do výživy) u této skupiny pacientů má obrovský význam. Sledováním orálního příjmu (tzn. příjmu ústy) u ohrožených pacientů lze předejít rozvoji komplikací hladovění.
Z lékařského hlediska rozlišujeme hladovění nestresové a stresové:
- Stresové hladovění nastává typicky u pacientů s dalším vážným onemocněním v těle (obvykle nádor nebo zánět). Rychle pak dochází k poklesu hladiny bílkovin v těle a snížení obranyschopnosti, infekčním komplikacím a ohrožení života.
- Nestresové hladovění je typické pro protestní hladovění, např. z politických či jiných důvodů, a pro psychická onemocnění, např. deprese či mentální anorexii. Zpočátku obvykle probíhá bez komplikací, při pokročilém úbytku hmotnosti přejde obvykle v hladovění stresové s poklesem bílkovin a často i infekčními projevy.
Hladovění je extrémním případem podvýživy (viz článek Dietní léčba podvýživy).
