Pokud je parenterální výživa využívána jako jediný zdroj energie, je označována jako totální parenterální výživa; je-li doplňkovým zdrojem živin k enterální výživě nebo perorální (ústy) stravě, je označována jako doplňková parenterální výživa. To je důležitý postup, protože stimulace střeva brání atrofii (zmenšení).
Jiný způsob dělení je dle žilního přístupu na periferní parenterální výživu (periferní žíla, např. na ruce) a centrální parenterální výživu (žíla na krku či pod klíční kostí). Parenterální výživu je dnes možno podávat i ambulantně – domácí parenterální výživa například u syndromu krátkého střeva.
Týdenní hladovění u pacienta bez podvýživy, který není vystaven dalšímu stresu, průběh choroby nezhoršuje, proto u většiny operací není plnohodnotná parenterální výživa nutná. Pacient krátké hladovění přečká; je nutné pouze zajištění malého množství energie a tekutin.
Parenterální výživa se obvykle podává do katétru zavedeného do velké žíly na krku či hrudníku (centrální katétr). Do malé žíly na paži nelze podat koncentrované roztoky, u glukózy např. více než 20 %. I zde však lze s použitím tukových emulzí zajistit dostatek energie.
Systém střídání několika infuzí se už nepoužívá. Obvykle se vše podává v jedné lahvi, resp. v jednom plastovém vaku, systémem all-in-one, kdy aminokyseliny, glukóza, lipidy (tuky), minerální látky, stopové prvky a vitaminy smíchá zkušený farmaceut, nebo se podávají hotové firemní preparáty. Hlavní výhodou all-in-one systému výživy je nižší výskyt infekcí, jednoduchost transportu i aplikace jedním infuzním setem.
