Nejnovější je společná definice Evropské a Americké diabetologické společnosti z roku 2005: základní podmínkou pro diagnózu metabolického syndromu je přítomnost abdominální obezity – vyššího obvodu pasu – definovaného různě pro různá etnika. V Evropě a USA jsou hodnoty u mužů již od 94 cm a více, u žen od 80 cm a více. Dále je nutná přítomnost alespoň dvou ze čtyř následujících složek: triglyceridy > 1,7 mmol/l, léčená hypertenze nebo krevní tlak > 130/85 mm Hg, glykemie > 5,6 nebo oGTT ve 2. hodině 7,8–11 mmol/l nebo HDL-cholesterol < 1,1 mmol/l pro ženy a < 0,9 mmol/l pro muže.
Příčina onemocnění je v mnohém nejasná, což opakovaně vede i ke zpochybňování existence syndromu. Nepochybné je, že složky syndromu mají vzájemnou vazbu a přítomnost jedné složky zvyšuje pravděpodobnost vzniku dalších složek. Zároveň je však pravděpodobné, že rizika vyplývající ze syndromu nejsou vyšší než součet rizik vyplývajících z jednotlivých složek, což zpochybňuje pojem metabolického syndromu jako nemoci.
Zásadní je však edukační (vzdělávací)ú význam pro detekci (odhalení) rizikového jedince a určení rizik populací. Z vlivů prostředí majícího vztah k syndromu je důležitá nízká fyzická aktivita, vysoký dietní příjem energie a prožívání stresu. Významná je genetická zátěž, i když konkrétní geny nebyly identifikovány.
Prvotním jevem je nejpravděpodobněji inzulinorezistence. Dalšími významnými časnými jevy jsou zvýšená sympatikotonie (zvýšená působnost sympatického nerstva), systémový zánět a kumulace abdominálního tuku se změnou spektra vylučovaných hormonů tukové tkáně.
Inzulinorezistence je nejvíce vyjádřena ve svalech a játrech, je však přítomna ve všech buňkách organismu včetně mozku. U nemocných je v anamnéze často nízká porodní hmotnost (small baby syndrome, Barkerův syndrom).
V různém pořadí a v různé závažnosti se během života objevuje narušení několika systémů:
- porucha glykoregulace (porušená glykemie nalačno, porušená glukózová tolerance až diabetes mellitus 2. typu, častá je i těhotenská cukrovka),
- porucha využití a tvorby lipidů s hypertriglyceridemií, nízkým HDL-cholesterolem, přítomností malých LDL částic; popsáno je současně nízké vstřebávání cholesterolu v trávicím traktu a vystupňované vnitřní vyměšování, což vede k prakticky normální hladině celkového cholesterolu,
- zvýšení sympatikotonie a krevního tlaku,
- kumulace zejména útrobního tuku s obezitou, jaterní a svalovou steatózou (zvýšené ukládání tuku),
- prokoagulační (zvýšené srážení krve) stav s poruchou fibrinolýzy (proces rozpouštění krevní sraženiny),
- systémový zánět s vyšší hladinou CRP, vyšší sedimentací, hyperurikemií,
- relativní sterilita, často i projevy syndromu polycystických ovarií a hirsutismu (mužské ochlupení u žen),
- výskyt některých nádorů (např. gynekologické nádory a kolorektální karcinom),
- sklon k depresi, horší spolupráce v režimové léčbě,
- syndrom spánkové apnoe.
Metabolický syndrom je hlavním aterogenním (podporující vznik a rozvoj aterosklerózy) syndromem v naší populaci. Klíčovým opatřením v léčbě onemocnění je – kromě zvýšení fyzické aktivity a podávání léků – právě dieta.
K dietním opatřením patří:
- dietní opatření k prevenci diabetu (omezení živočišného tuku a jejich náhrada rostlinnými tuky, příjem ořechů a kávy),
- redukce hmotnosti při nadváze a udržení hmotnosti nižší nejméně o 5–10 % než původní hmotnost,
- dostatečný příjem ovoce a zeleniny, např. ve formě středomořské diety či diety používané v léčbě hypertenze, tedy až po dávky 0,5–1 kg zeleniny či ovoce denně,
- dostatek vlákniny a snížení příjmu jednoduchých cukrů; pouze snížený glykemický index při výběru potravin nestačí.
