Dobré adaptace bez potřeby parenterální výživy (umělé výživy do krevního řečiště) a bez závažných průjmů dosáhneme rovněž obvykle při ponechání 100 cm tenkého střeva a při intaktním (nepoškozeném) tlustém střevě. Syndrom krátkého střeva vzniká pak při větší resekci. Problematická může být situace i při jejunostomii (vývodu tenkého střeva), kdy je tolerance diety individuální. Existují pacienti, kteří mají obsah tekutin ve stomii (vývodu) vyšší než kvantum tekutin požitých ústy, pak je obtížné udržení hydratace a vnitřního prostředí. V těžkých případech můžeme použít antisekreční léky, např. somatostatin. Někdy je třeba kompenzovat ztrátu sodíku výrazným přisolováním. MCT tuky o středním řetězci (oleje s jednodušší strukturou např. kokosový) snášejí obvykle jen pacienti se zachovanou Bauhinskou chlopní, neboť jsou osmoticky aktivní (zvětšuje objem vody). Vhodné je kontrolovat i hladiny magnezia, chloridů a kalia.
Jejuno-kolické anastomózy (typ bariatrické operace, která se používá k léčbě nadměrné obezity) dráždí mastnými a žlučovými kyselinami osmoticky kolon (tlusté střevo). Tzv. SCFA (short-chain fatty acids – mastné kyseliny s krátkým řetězcem) podléhají bakteriální fermentaci (kvašení). Tato absorpce pak může dosáhnout asi 500 kcal/den, podobně se vstřebávají i karbohydráty a MCT tuky (např. kokosový olej), pokud jsou tolerovány. Mastné kyseliny s dlouhým řetězcem se obvykle nevstřebávají. Zvýšená absorpce (vstřebávání) oxalátů (šťavelanů) vede ke vzniku kalcium-oxalátových kamenů, je nutná dieta se snížením oxalátů. Nutná je eliminace řepy, čokolády, ořechů, špenátu a čaje.
Dietologická péče po resekci ilea (části tenkého střeva) a u syndromu krátkého střeva musí být zahájena co nejčasnější enterální výživou (výživa do žaludku, tenkého střeva či její popíjení). Zkoušíme, zda pacient toleruje nejprve alespoň 500 ml tekutin, poté povolíme malá množství jídla. Postupné odbourání parenterální výživy (umělá výživa do krevního řečiště) kontrolujeme monitorováním iontogramu. Obecně je vhodné podávat více karbohydrátů, méně tuku a málo oxalátů (šťavelanů). Tvorba laktázy se adaptuje jako poslední, proto podáváme mléko až velmi pozdě. Obvykle je třeba suplementace (doplňování) železem, vitaminy D a B12, foláty (kyselinou listovou), vhodný je někdy cholestyramin vyvazující žlučové kyseliny. Nutriční péče o tyto pacienty musí být obvykle trvalá a celoživotní.
Udržení bilance tekutin a odstranění trávicích obtíží je obvykle obtížné při totální kolektomii (úplné odstranění tlustého střeva). Vhodný je pokus o vytvoření tzv. pouche (umělého konečníku) z tenkého střeva. Při tomto řešení se ileostomií (vyústěním tenkého střeva) obvykle ztrácí 1200–2000 ml tekutin denně. Po adaptaci za 6–8 týdnů dokáže terminální část ilea tekutinu vstřebat a pak se ztrácí jen 400–600 ml tekutiny. Nutný je dostatečný příjem – nejprve cca 2 litry tekutin, což je obtížné při epizodách zvracení. Problémy nastávají se zbytkovou stravou (houby, zelenina), nepříjemný je také příjem aromatických potravin, např. česneku. Flatulence (plynatost) je rovněž velmi nepříjemná a pro zmírnění potíží pomáhají malé porce a převaha příjmu glycidů (sacharidů). Je třeba pravidelnost ve stravě a časté malé porce, nutné je dobře kousat a jíst pomalu. Je třeba zjistit, která jídla vyvolávají obtíže, např. flatulenci. Nutné je sledovat bilanci tekutin a v horku zvyšovat příjem vysoko nad 2 litry.
Stručná dietní pravidla po operacích střev
Tato dieta je velice individuální, závisí na typu základního onemocnění, na době od výkonu, na způsobu resekce; dieta se mění podle lokalizace operovaného úseku.
- 1–3 týdny je pacient vyživován parenterálně, poté se začíná postupně realimentovat (obnovovat výživu).
- Podáváme málo slazený čaj, bujon. Vhodné je použití tekuté enterální výživy, její druh vybíráme podle rozsahu resekce, kterou aplikujeme sondou nebo stomií.
- Přecházíme na kašovitou šetřící dietu s omezením tuků, tzv. žlučníkovou.
- Nakonec přecházíme na tuhou stravu – bezezbytkovou šetřící dietu.
- Je vhodné eliminovat podávání nápojů od tuhé stravy.
- Nemocný často trpí intolerancí (nesnášenlivostí) laktózy, tomu přizpůsobujeme výběr mléčných potravin.
- Může nastat syndrom krátkého střeva, jehož důsledkem je malabsorpce (narušené vstřebávání) bílkovin, tuků, sacharidů, vitaminů a minerálních látek. Vhodným výběrem potravin se snažíme o potlačení průjmů.