Ekonomické faktory zdravotnictví
Mezi základní srovnávací faktory se řadí podíl celkových výdajů na zdravotnictví na HDP. V rámci tohoto ukazatele se Česká republika pohybuje dlouhodobě na nižší úrovni oproti ostatním státům OECD – konkrétně se v roce 2018 jednalo o 7,5 % HDP, přičemž průměr OECD je o více než 1 p.b. vyšší (8,8 % – graf 7.3). Z tohoto pohledu se jeví, že na české zdravotnictví je vydáváno méně prostředků, než je tomu v průměru u více než půlky států OECD a zdravotnictví je tak často označováno jako podfinancované. Zároveň je v ČR oproti ostatním zemím velmi vysoký podíl veřejných výdajů na zdravotnictví a nízká spoluúčast – v České republice veřejné výdaje činí 82 %, což je 6. nejvyšší číslo v rámci OECD a současně o 11 p.b. více, než je průměr OECD.
Celkové výdaje na zdravotnictví nicméně neříkají nic o tom, jaký objem zdravotních služeb je v systému konzumován, a za jaké ceny. Pro podrobnější srovnání je tudíž nutné rozdělit celkové výdaje na objemovou a cenovou komponentu, vyjádřenou pomocí parity kupní síly.
Česká republika je v rámci OECD zemí s poměrně nižší cenovou hladinou zdravotnictví, v rámci EU je dokonce nejnižší (graf 7.6). Levné léky, cenové a úhradové regulace, přiměřené platy a další prvky českého zdravotnictví znamenají, že si za méně finančních prostředků můžeme dovolit relativně velký objem péče – dokonce vyšší, než je průměr OECD. České zdravotnictví tudíž není ani tak podfinancované, jako spíše levné.
Dostupnost a pokrytí zdravotní péče je v České republice jedno z nejvyšších v rámci celé OECD. Drtivá většina zdravotních služeb je hrazena ze zdravotního pojištění a systém chrání zranitelné skupiny osob před velkými doplatky (např. limit na doplatky za léky u seniorů). Dobrou finanční ochranu obyvatel před vysokými výdaji dokládá indikátor „katastrofických výdajů na zdraví“, který ukazuje, že pouze 1 % populace se dostává do finančních problémů z důvodu doplatků za zdravotní péči (graf 5.13).
Finanční statistika, kde Česká republika naopak výrazně zaostává, je investování do zdravotnictví. S pouhým 1,8 % celkových výdajů na zdravotnictví je Česká republika na chvostu srovnání zemí OECD, kde průměr dosahuje hodnoty 5,6 % (graf 7.19). Tato investiční podfinancovanost se přímo projevuje na stavu některých českých nemocnic, obzvláště v Praze.
Faktory kvality zdravotnictví
Mezi základní ukazatele kvality zdraví a zdravotní péče patří například: naděje na dožití (life expectancy), vyhnutelná úmrtnost (avoidable mortality), chronická nemocnost (chronic disease morbidity) a vlastní hodnocení zdravotního stavu (self-rated health). Z hlediska těchto ukazatelů se Česká republika nachází zhruba v průměru srovnání zemí OECD. Veliký vliv může mít i životní styl české populace (nízká konzumace ovoce a zeleniny současně s nižší fyzickou aktivitou), a zároveň jedna z nejvyšších konzumací alkoholu ze zemí OECD mohou mít za výsledek pouze průměrné výsledky v základních zdravotních ukazatelích. Současně Česká republika zaostává za ostatními zeměmi OECD i v případě znečištění vzduchu. Tyto tzv. rizikové faktory jsou hlavním důvodem, proč i přes vysokou kvalitu českého zdravotnictví je naděje na dožití stále spíše průměrná.
Z hlediska celkové spokojenosti pacientů je české zdravotnictví na vysoké úrovni, neboť 97 % lidí si myslí, že lékaři s nimi strávili při prohlídce dostatek času. Stejně tak 96 % má za to, že lékaři pacientovi dostatečně vysvětlili všechny postupy léčby a případně jejího pokračování. Tabulka 1.2 nabízí srovnání ČR z hlediska základních zdravotních indikátorů.
Vybrané ukazatele
Česká republika velmi dobře pracuje se screeningovými vyšetřeními v rámci prevence některých typů rakoviny. V případě screeningu děložního hrdla se jedná o největší pokrytí ze všech zemí OECD. Lehce zarážející může být poměrně velký rozdíl pokrytí mezi bohatými a chudými – i přesto, že je v případě těchto vyšetření nulová spoluúčast. Důvodem této skutečnosti může být fakt, že přibližně 60 % populace vykazuje nedostatky v oblasti obecné zdravotní gramotnosti.
Souvislost s nízkou zdravotní gramotností (společně s nízkou spoluúčastí) může mít vliv i na poměrně vysoký počet návštěv u lékaře. Průměrně Češi navštíví lékaře zhruba 11krát za rok, což je o třetinu více, než je průměrný počet návštěv ve státech OECD.
Další velmi pozitivní zdravotní statistikou je jedna s nejnižších kojeneckých úmrtností na světě, což řadí Českou republiku na špičku v péči o nově narozené děti.
Související odkazy
- OECD (2019), Health at a Glance 2019: OECD Indicators, OECD Publishing, Paris, https://doi.org/10.1787/4dd50c09-en.
- OECD (2018), OECD Economic Surveys: Czech Republic 2018, OECD Publishing, Paris. https://doi.org/10.1787/eco_surveys-cze-2018-en.
