V důsledku přemnožení bakterie Gardnerella vaginalis a dalších anaerobních bakterií a mykoplazmat se mění mikrobiologická rovnováha pochvy. Bakterie mléčného kvašení, které za normálních okolností v pochvě převládají, jsou zatlačeny do pozadí – a ve vaginální flóře se mohou silně rozmnožit jiné bakterie.
Jaké příznaky se mohou vyskytnout?
Bakteriální vaginóza nemusí vždy způsobovat potíže, často zůstává nepovšimnuta. Někdy však změna poševního prostředí může způsobit nápadně páchnoucí šedobílý výtok („rybí“ zápach), který může mít zpěněnou nebo řídkou konzistenci. Kromě toho se může v oblasti poševního vchodu objevit svědění, podráždění kůže (pocit pálení) a vaginální suchost. Tyto příznaky mohou poukazovat i na zánět pochvy (vaginitidu). Dále se mohou vyskytovat nepříjemné pocity při močení nebo bolest při pohlavním styku (dyspareunie).
Bakteriální vaginóza patří mezi nejčastější infekce pochvy. Postižena je přibližně každá pátá žena ze 100. Přibližně u třetiny žen infekce odezní sama. Bakteriální vaginóza však zvyšuje riziko dalších infekcí ženských pohlavních orgánů, jako jsou například:
- zánět pochvy (vaginitida) s „obtížnějšími“ původci infekce,
- zánět děložního hrdla (cervicitida),
- zánět děložní sliznice (endometritida),
- zánět vaječníků a vejcovodů (adnexitida),
- zánět vulvy (vulvitida).
Pokud již existuje „lehký“ zánět, zvyšuje se riziko nákazy sexuálně přenosnými infekcemi.
Jak se stanoví diagnóza?
Při podezření na bakteriální vaginózu gynekolog vyšetří pochvu a odebere vzorek poševního sekretu. Tento vzorek (stěr) je odeslán do laboratoře, kde je z něj stanoveno jednak pH poševního prostředí, jednak druhy bakterií, které v pochvě žijí. Pro potvrzení diagnózy bakteriální vaginózy musí být splněna alespoň tři ze čtyř následujících diagnostických kritérií [1]:
- šedobílý výtok,
- poševní pH vyšší než 4,5 (normální hodnota pH v pochvě se pohybuje v rozmezí 3,7 až 4,5),
- pozitivní test s KOH – po přidání 10% roztoku hydroxidu draselného (KOH) se objeví typický aminový („rybí“) zápach,
- mikroskopický průkaz přítomnosti tzv. klíčových buněk (anglicky clue cells) – jedná se o epitelové buňky, které jsou pokryté bakteriálním povlakem.
Pokud léčba není úspěšná, pak existuje podezření na přítomnost dalších patogenů, což by mělo být objasněno komplexním bakteriologickým a mikrobiologickým vyšetřením ve specializované laboratoři.
Jak probíhá léčba?
Bakteriální vaginóza se obvykle léčí antibiotiky (např. metronidazolem, klindamycinem) [2]. Ta mohou být podávána ve formě tablet nebo čípků. Klindamycin je k dispozici rovněž jako vaginální krém. Doba trvání a intenzita léčby závisí na účinné látce, lékové formě, dávkování a závažnosti příznaků.
Další možnosti léčby
K ochraně vaginální flóry a obnovení její rovnováhy lze podávat laktobacilové přípravky (ty obsahují živé bakterie mléčného kvašení) [3]. Přínos této léčebné možnosti však dosud nebyl dostatečně prozkoumán. Probiotika se obvykle podávají v kombinaci s antibiotiky.
Léčba pomocí antibiotik likviduje nejen „zlé“ bakterie, ale také užitečné bakterie, které se vyskytují ve vaginální flóře. Vedlejším účinkem antibiotické léčby tak může být výskyt plísňové infekce pochvy (kandidóza). Mezi další možné nežádoucí účinky se řadí:
- kovová pachuť v ústech,
- nevolnost a zvracení (spíše vzácně).
Léčba v těhotenství
Bakteriální vaginóza zvyšuje riziko předčasného protržení plodových obalů, předčasných děložních kontrakcí a předčasného porodu. To je způsobeno různými biochemickými reakcemi mezi plodem a dělohou, a také změnami na děložním hrdle. Dochází ke zvýšené tvorbě prostaglandinů, které působí jako „spouštěče“ porodu. Z tohoto důvodu by měla být bakteriální vaginóza, která se objeví během těhotenství, rovněž léčena antibiotiky (systémově). Alternativně lze zvážit lokální vaginální léčbu metronidazolem. Po ukončení prvního trimestru může být předepsán i klindamycin.
Na koho se mohu obrátit?
Pokud máte jakékoli potíže nebo podezření na infekci, obraťte se na svého gynekologa.
Související odkazy
- Jaromír Mašata: Bakteriální vaginóza. Moderní babictví 2004, 3. (odkaz vede na PDF soubor na webu levret.cz, 119 kB)
- Jaromír Mašata: Urogynekologické infekce – pohled urogynekologa. Urologie pro praxi 2014, 15(5): 211–216. (odkaz vede na PDF soubor na webu urologiepropraxi.cz, 157 kB)
- Peter Koliba: Probiotika z pohledu gynekologa. Medicína pro praxi 2012, 9(8–9): 354–359. (odkaz vede na PDF soubor na webu medicinapropraxi.cz, 130 kB)
