Výskyt
Příušnice se vyskytují celosvětově, v oblastech mírného pásma hlavně v zimě a na jaře. Epidemie se objevují obvykle v 2–5letých intervalech. Onemocnění postihuje převážně děti, výjimečně dospělé. V letech 2006 až 2015 bylo v zemích EU/EAA hlášeno asi 200 000 případů příušnic s nejvyšší incidencí u malých dětí a dospívajících.
V roce 1986, před zahájením očkování, bylo v ČR hlášeno 24 507 případů. V období 2008–2018 se počet hlášených onemocnění pohyboval mezi 357 případy v roce 2009 onemocnění až po 5734 případy v roce 2016. V roce 2018 bylo hlášeno 537 případů onemocnění.
Obrázek 1: Trend onemocnění příušnicemi v letech 1955–2018 (Československo a ČR). (Zdroj: Státní zdravotní ústav)
Prevence
Očkováním, které bylo v ČR zahájeno v roce 1987, bylo dosaženo stonásobného snížení nemocnosti. Parotitická složka vakcíny vyvolává tvorbu protilátek asi u 90% vakcinovaných.
Očkování dětí se v současnosti provádí kombinovanou živou očkovací látkou proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám (MMR):
- první dávka se podává nejdříve první den třináctého měsíce po narození dítěte, nejpozději však do dovršení osmnáctého měsíce dítěte
- druhá dávka očkovací látky se aplikuje od dovršení pátého roku dítěte do dovršení šestého roku dítěte.
Očkování dospělých je možné přeočkováním jednou dávkou MMR (na základě epidemiologické situace, možném kontaktu s rizikovou populací, cestování).
Aplikace očkovací látky proti příušnicím (MMR) nemá v postexpoziční profylaxi osob vystavených tomuto infekčnímu onemocnění význam, protože jak ukázaly klinické studie, očkování v inkubační době příušnic očkované osoby neochránilo.
Příznaky onemocnění
Příušnicím mohou předcházet nespecifické prodromální symptomy trvající 3–5 dní, jako je malátnost, horečka, bolest hlavy, svalů a kloubů. Počáteční příznaky a symptomy často zahrnují horečku, bolest svalů, bolesti hlavy, špatnou chuť k jídlu a celkový pocit nemoci, obvykle následuje bolestivý otok jedné nebo obou příušních slinných žláz, charakteristickým klinickým projevem je bolestivé měkké zduření, obvykle příušních, někdy také podčelistních nebo podjazykových slinných žláz.
Infekce v dětském věku většinou proběhne bez dalších komplikací, ve vyšším věku se častěji objevují komplikace: zánět slinivky břišní, zánět pohlavních žláz (vaječníky, varlata) nebo velmi vzácně zánět centrální nervové soustavy (encefalitida, meningitida) s možnými trvalými neurologickými následky. Asi třetina lidí má mírné nebo žádné příznaky.
Častou komplikací bývá jednostranný zánět varlat u dospívajících chlapců (20–40 %), meningitida (10 %), zánět slinivky břišní (pankreatitida) (4 %) a zánět srdečního svalu (myokarditida). Nejobávanější komplikací bývá zánět mužských pohlavních žláz, který může vést k neplodnosti. Následkem onemocnění může být i trvalá, většinou jednostranná, hluchota. Infekce těhotné ženy může vést k potracení plodu.
Další důležité informace
Inkubační doba: 14 až 25 dní, obvykle 16 až 18 dní.
Původce: virus příušnic.
Zdroj: nemocný člověk nebo člověk s bezpříznakovou nákazou.
Přenos: onemocnění je vysoce nakažlivé a šíří se vzdušnou cestou z osoby na osobu prostřednictvím kapének, které vznikají při mluvení, kašlání a kýchání nemocného jedince nebo kontaktem s kontaminovanými předměty. Virus se vylučuje slinami a močí.
Období nakažlivosti, vnímavost a imunita: období nakažlivosti začíná 7 dní před a trvá 9 dní po začátku onemocnění. Lidé v kontaktu by měli být považováni za infekční od 12 do 25 dnů po setkání s nákazou (expozici onemocnění). Lidé s bezpříznakovou infekcí mohou být rovněž zdrojem nákazy. Po prodělání nemoci si organizmus vytváří dlouhodobou, někdy i doživotní imunitu.
