Pohlavní hormon testosteron
Testosteron je produkován Leydigovými buňkami, které se nacházejí ve varlatech. Produkci testosteronu a tvorbu spermií (spermatogenezi) řídí další hormony, například luteinizační hormon (LH), folikulostimulační hormon (FSH) a gonadotropin uvolňující hormon (GnRH). Tyto hormony vznikají v hypothalamo-hypofyzárním systému. Prostřednictvím globulinu vázajícího pohlavní hormony (SHBG, plazmatický protein), je testosteron dopravován v krevním řečišti do jiných částí těla.
Co ovlivňuje hladinu testosteronu?
Hladina testosteronu i u zdravých mužů kolísá, a u jednotlivých mužů se vzájemně liší. Obecně bývá hladina testosteronu nejvyšší ráno a v dopoledních hodinách. Kromě toho se mohou na dočasně nízké hladině testosteronu podílet různé faktory. Patří mezi ně:
- silná nadváha – obvykle způsobená nedostatkem pohybu a nevyváženou stravou,
- nadměrná konzumace alkoholu, užívání drog, zneužívání léků,
- dlouhodobý půst,
- velmi namáhavá tělesná aktivita,
- duševní stres,
- závažné infekce a chronická onemocnění, např. diabetes 2. typu.
Pozvolný pokles hladiny testosteronu způsobují i tělesné změny stárnoucího organismu (viz článek Nedostatek testosteronu ve stáří). Dodatečným negativním vlivům na produkci a fungování testosteronu – a tím i jeho nedostatku – však lze do jisté míry předcházet zdravým životním stylem.
Jaké jsou příčiny nedostatku testosteronu?
Nedostatek testosteronu může mít různé příčiny. Podle toho, zda se jedná o poruchu v oblasti varlat nebo v hypothalamo-hypofyzárním systému, se rozlišují dvě hlavní formy: primární hypogonadismus a sekundární hypogonadismus.
Poruchy nebo onemocnění varlat (primární hypogonadismus, angl. primary hypogonadism): Leydigovy buňky varlat nemohou produkovat testosteron. Možné příčiny jsou např.:
- absence nebo ztráta funkce varlat (anorchie),
- zánět varlat (orchitida), např. v důsledku příušnic,
- poranění varlat, zhoubný nádor varlat,
- Klinefelterův syndrom,
- systémová onemocnění, např. jaterní cirhóza.
Poruchy hypothalamu nebo hypofýzy (sekundární hypogonadismus, angl. secondary hypogonadism): v důsledku různých onemocnění může být narušena tvorba hormonů, které řídí produkci testosteronu na centrální úrovni – konkrétně luteinizačního hormonu (LH), folikulostimulačního hormonu (FSH) nebo gonadotropin uvolňujícího hormonu (GnRH). Mezi tato onemocnění se řadí:
- hypopituitarismus (nedostatečná funkce hypofýzy),
- adenom hypofýzy (nezhoubný nádor hypofýzy),
- nedostatek GnRH (gonadotropiny uvolňujícího hormonu), který může být způsoben systémovým onemocněním, nežádoucími účinky léků, užíváním drog nebo toxiny,
- Kallmannův syndrom,
- poranění mozku.
Androgenní rezistence v důsledku dědičných poruch.
Hypogonadismus s pozdním nástupem (angl. late-onset hypogonadism): smíšená forma primárního a sekundárního hypogonadismu je často spojena s nadbytkem břišního tuku a metabolickým syndromem. Bližší informace najdete v článku Nedostatek testosteronu ve stáří.
Jaké se mohou objevit příznaky?
Nedostatek testosteronu může způsobit mnoho různých příznaků, které se vzájemně mohou lišit i závažností. Obecně se rozlišují klinické příznaky, sexuální příznaky a kognitivní příznaky. V závislosti na příčině a formě se příznaky vyvíjejí postupně v průběhu týdnů, měsíců nebo i let. Obvykle vydrží delší dobu, nejméně několik týdnů. Různými příznaky se projevuje nedostatek testosteronu v pubertě nebo po ní.
Mezi příznaky nedostatku testosteronu v pubertě patří například:
- nezměněná výška hlasu (na rozdíl od vrstevníků, kteří již „mutují“),
- bledá kůže,
- nedostatečně vyvinuté svalstvo,
- dětský penis,
- malá varlata,
- nerozvinutá schopnost erekce, chybí libido (sexuální touha),
- poruchy spermatogeneze (tvorby spermií).
Mezi příznaky nedostatku testosteronu po ukončení puberty patří například:
- snížení sexuální touhy (ztráta libida),
- erektilní dysfunkce,
- snížení sexuální aktivity,
- výkyvy nálad, depresivní nálady a ztráta energie,
- poruchy spánku,
- úbytek svalové hmoty,
- zmenšení varlat,
- zvýšení množství břišního tuku,
- zvětšení prsních žláz (gynekomastie),
- příznaky metabolického syndromu,
- kognitivní poruchy, zejména zhoršení prostorové představivosti.
Různé sexuální, psychologické, kognitivní a tělesné příznaky nedostatku testosteronu mohou být způsobeny i jinými onemocněními. Lékař proto bude provádět celou řadu různých vyšetření, aby určil správnou diagnózu.
Jak se stanoví diagnóza?
Při podezření na nedostatek testosteronu zahrnuje diagnostika vždy anamnézu, fyzikální vyšetření a laboratorní testy. Lékař nejprve zkontroluje, zda jsou přítomny klinické příznaky nedostatku testosteronu; fyzikální vyšetření tak může zahrnovat kontrolu prsou, ochlupení, břicha (zejm. jeho obvodu), penisu a varlat.
Při laboratorním vyšetření se stanovuje mj. celkový testosteron. Vzorek krve pro stanovení hladiny testosteronu musí být odebrán ráno, protože hladina testosteronu je u mužů ráno zvýšená. V případě snížené hladiny testosteronu je třeba provést minimálně jeden, ale lépe dva kontrolní odběry [1].
Pro správnou diagnostiku může mít význam i stanovení volného testosteronu, zvláště pokud výsledek stanovení celkového testosteronu neumožňuje jednoznačnou diagnózu. Testosteron je v krvi z větší části (přibližně z 97 %) vázán na proteiny, např. na globulin vázající pohlavní hormony (SHBG), zatímco pouze malá část (přibližně 1–3 %) je přítomna jako volný hormon.
Lékař může rovněž nechat stanovit sérové hladiny SHBG, luteinizačního hormonu (LH) a folikulostimulačního hormonu (FSH). Z výsledných hodnot pak může usoudit, zda se jedná o primární hypogonadismus, sekundární hypogonadismus nebo hypogonadismus s pozdním nástupem. K diagnostice základního onemocnění je někdy nutné provést i některá další vyšetření, např. ultrazvukové vyšetření varlat a prostaty.
Jak probíhá léčba hypogonadismu?
Testosteron by měl být podáván pouze dospělým mužům s jednoznačnou diagnózou hypogonadismu, tj. za přítomnosti klinických příznaků a s prokazatelně nízkou hladinou testosteronu, která byla stanovena nejméně ve dvou laboratorních vyšetřeních, a to ve vzorcích krve odebraných v ranních hodinách.
Předpokladem pro volbu vhodného přípravku hormonální substituční terapie (např. testosteronu, GnRH) je přesná znalost příčiny nedostatku testosteronu. Před zahájením léčby vám lékař objasní její případná rizika, a zároveň poukáže na onemocnění, která by mohla například vyloučit substituční terapii testosteronem (TRT). Kontraindikacemi této léčby jsou např. karcinom prostaty, zvýšená hladina PSA, karcinom prsu u mužů, polycytemie, těžká spánková apnoe, závažné srdeční selhání nebo mužská neplodnost (potažmo přání mít děti).
Cílem TRT je obnovit normální hladinu testosteronu, což by mělo vyřešit (nebo alespoň výrazně zmírnit) potíže nebo onemocnění související s nedostatkem tohoto mužského pohlavního hormonu. Těmi jsou zejména:
- opožděná puberta,
- Klinefelterův syndrom,
- sexuální dysfunkce,
- osteoporóza,
- metabolický syndrom,
- psychologické změny.
Pro substituční terapii testosteronem jsou k dispozici krátkodobě a dlouhodobě působící přípravky v různých lékových formách, např. perorální léky, intramuskulární injekce nebo gely a náplasti pro aplikaci na kůži. Ošetřující lékař společně s pacientem rozhodne, který přípravek je nejvhodnější.
Lékař informuje pacienta o prognóze, resp. o očekávaném úspěchu léčby, a vysvětlí mu možná rizika a vedlejší účinky. Dávkování i přípravek budou zvoleny tak, aby se hladina testosteronu ustálila v normálním rozmezí. Za tohoto předpokladu se vedlejší účinky vyskytují jen velmi zřídka.
Nežádoucí účinky
Substituční léčba testosteronem může u některých mužů způsobit akné, a kromě toho může přechodně potlačit spermatogenezi. Pokud si pacient přeje mít děti, může mu lékař navrhnout jiné hormonální přípravky. Mezi vzácné nežádoucí účinky substituční terapie testosteronem patří otok prsních žláz (gynekomastie), zmenšení varlat, nebo zvýšení počtu červených krvinek (erytrocytóza), což může být spojeno se zhoršením průtokových vlastností krve a případně se zvýšeným sklonem k trombóze. Podávání testosteronu může rovněž zhoršit spánkovou apnoi.
Monitorování léčby
Pravidelně prováděná laboratorní vyšetření pacientovy hladiny testosteronu umožňují lékaři kontrolovat úspěšnost léčby. Kromě toho by se podle doporučených postupů měla v průběhu substituční terapie testosteronem provádět následující kontrolní vyšetření: laboratorní stanovení hematokritu, hemoglobinu a PSA, dále rektální vyšetření prostaty a vyšetření prsů.
Nebezpečný doping
Přípravky s obsahem testosteronu jsou léky na předpis. Lékaři je používají k léčbě pacientů s nedostatkem testosteronu v odůvodněných případech. Zneužívání testosteronu, např. k podpoře růstu svalů nebo při dopingu, může vést k nebezpečnému poškození zdraví.
Na koho se mohu obrátit?
Pociťujete-li obtíže v souvislosti se sexuálním vývojem nebo sexuálními funkcemi, můžete se obrátit na praktického lékaře pro dospělé, praktického lékaře pro děti a dorost, urologa, androloga nebo endokrinologa.
Související odkazy
- Václav Hána, Mikuláš Kosák, Václav Hána jr. Hypogonadismus u mužů a jeho léčba. Časopis lékařů českých 2017; 156: 258–265. (odkaz vede na web prolekare.cz)
- Libor Zámečník: Androgenní deficit u mužů a jeho léčba testosteronem v praxi. Urologie pro praxi 2020; 21(2): 72–79. (odkaz vede na PDF soubor na webu urologiepropraxi.cz, 163 kB)
- Otakar Štanc: Substituční léčba testosteronem u hypogonadálních mužů. Urologie pro praxi 2015; 16(1): 12–15. (odkaz vede na PDF soubor na webu urologiepropraxi.cz, 140 kB)
- Luboslav Stárka: Hormonální substituční terapie u stárnoucích mužů. Urologie pro praxi 2009; 10(5): 264–268. (odkaz vede na PDF soubor na webu urologiepropraxi.cz, 108 kB)
