Tupozrakost: co to je?
U normálně vyvinutého zraku vzniká v mozku „správný“ obraz ze zrakových vjemů z obou očí. Zrakový vjem z každého oka je nepatrně odlišný; když se oba vjemy v mozku správně spojí, vnímáme to jako trojrozměrné vidění. K tomu je zapotřebí, aby obě oči hleděly stejným směrem, tzn. byly v rovnoběžném postavení, a aby při pohledu do dálky byly upřeny na tentýž bod. Pokud však každé oko zprostředkuje jiný zrakový vjem, popř. je-li rozdíl mezi obrazy zpracovávanými v mozku příliš velký, vzniká zdvojený obraz. Mozek pak informace z jednoho oka potlačí, aby vzniku zdvojených obrazů zabránil. „Méně používané“ oko se tak časem může stát tupozrakým.
Mezi hlavní příčiny tupozrakosti patří:
- refrakční vada,
- šilhání (strabismus),
- zákal (např. oční čočky) nebo anomálie víčka (např. svěšené víčko, které překrývá zornici; tento stav se odborně nazývá ptóza).
Tupozrakost poškozuje vývoj zraku a dítě se kvůli tomu nenaučí „správně vidět“ (postiženo je zejména trojrozměrné vidění), popř. se informace ve zrakovém centru v mozku neukládají správně. Není-li tupozrakost včas léčena, přetrvá po celý život. Lidé postižení tupozrakostí jsou pak znevýhodněni v mnoha různých sférách života. Kvůli této oční vadě mohou vznikat nebezpečné situace v silničním provozu, zvláště pak při řízení auta. Tupozrakost kromě toho může člověka omezovat při volbě povolání.
Rodiče nebo zákonní zástupci by proto měli nechat co možná nejdříve vyšetřit zrak dítěte, pokud zpozorují nápadné nebo podezřelé změny (např. i při podezření na šilhání). Kromě toho může posoudit vyvíjející se zrak dítěte i jeho ošetřující dětský lékař v rámci všeobecných preventivních prohlídek.
Jak se stanoví diagnóza?
Lékař vyšetří oči pomocí různých testů, aby tupozrakost potvrdil nebo naopak vyloučil. Při vyšetření zraku dítěte může oční lékař použít i specializovaný přístroj, tzv. autorefraktometr. Ten změří postavení očí a jejich pohyblivost, pomůže lékaři stanovit, jak dobře dítě vidí jedním a druhým okem, prověří vidění do blízka apod.
Pomocí metody označované jako retinoskopie vyšetří lékař lomivost oka (tzv. refrakci) a určí sílu potřebných brýlí. Aby bylo vůbec možné oči dítěte řádně vyšetřit, používají se oční kapky rozšiřující zornice. Tyto kapky na přechodnou dobu vyřadí z provozu sval, který oko zaostřuje na různé vzdálenosti (tento proces se nazývá akomodace). Pokud by lékař kapky nepoužil, bylo by prakticky nemožné oči důkladně vyšetřit. Dětské oči mají velmi dobrou schopnost akomodace, proto se může stát, že refrakční vady nebo i tupozrakost zůstanou delší dobu nediagnostikovány, zvláště pokud není provedeno důkladné vyšetření.
Jak probíhá léčba?
Podle příčiny tupozrakosti jsou stanovena léčebná opatření, která nejčastěji spočívají v:
- korekci refrakční vady – pomocí brýlí,
- používání okluzoru – speciální pomůcka, která zakrývá zdravé oko a „přinutí“ tak slabší oko pracovat.
Pokud dítě šilhá, může lékař u šilhajícího oka navrhnout operační zákrok, který je většinou proveden po nějaké době používání okluzoru. Bližší informace na toto téma najdete v článku Šilhání u dětí. Pokud je příčinou tupozrakosti nějaké jiné onemocnění oka nebo anomálie víčka, je léčba zaměřena na odstranění těchto příčin.
Léčba by měla být zahájena co možná nejdříve a měla by pokračovat až do doby, než se zrak stabilizuje. Následovat by měly prohlídky v pravidelných intervalech až do 18. roku věku.
Na koho se mohu obrátit?
Tupozrakost diagnostikuje a léčí oční lékař (neboli oftalmolog či odborný lékař v oboru oční lékařství). Léčba může probíhat i na odborných klinikách nebo ve specializovaných ambulancích a odděleních v nemocnicích. Do léčebného procesu mohou být zapojeni i ortoptisté.
Doporučení k vyšetření u očního lékaře může vydat praktický lékař pro děti a dorost.
