Vetchozrakost – co to je?
Vetchozrakost postupuje pomalu. Člověk si prvních příznaků všimne až tehdy, když akomodační schopnost jeho oka (tzn. schopnost čočky zaostřovat na blízko) zeslábne natolik, že nemůže přečíst drobný text v „normální“ vzdálenosti od oka, a musí jej držet ve větší vzdálenosti, aby jej viděl ostře. Akomodační schopnost oka pak ve většině případů klesá na 3 dioptrie. U lidí s normálním viděním se tento jev většinou objeví okolo 45. roku věku, ačkoli ke změnám v oku dochází už mnohem dříve. U dalekozrakých lidí se objevují potíže o něco dříve, naopak u krátkozrakých jedinců se příznaky projeví většinou o něco později.
Pokud člověk nedokáže přečíst text ani ze vzdálenosti 35–40 cm od oka a z této vzdálenosti ani nevidí ostře, je vhodné zrak korigovat pomocí brýlí.
Přibližně od 60. roku života se vetchozrakost dále nezhoršuje, neboť už nedochází k téměř žádné akomodaci. Lidé s vetchozrakostí, kteří měli předtím normální zrak, potřebují v takových případech většinou brýle na čtení s více než +2,5 dioptriemi. Kdo je navíc postižen ametropií (jedna z refrakčních vad oka), potřebuje multifokální, případně bifokální brýle.
Diagnóza vetchozrakosti
Oční lékař odebere anamnézu, přičemž základními indiciemi jsou problémy s viděním na krátkou vzdálenost a udaný věk. Lékař zároveň obvykle provede vyšetření obou očí.
- Lékař prohlédne pomocí různých testů a měřicích přístrojů různé struktury oka (například sítnici, sklivec, rohovku apod.) a stanoví, zda jsou přítomny věkově podmíněné změny, ametropie a s tím spojené vady zraku. Kromě vyšetření sklivce, předního segmentu oka (pomocí štěrbinové lampy) i očního pozadí (pomocí oftalmoskopie) provede lékař kontrolu reakce zornice a pohybu očí.
- Lékař dále ověří zrakovou ostrost; k měření refrakční schopnosti oka se používá přístroj zvaný refraktometr.
- Zrak se měří s brýlemi i bez brýlí; lékař přitom používá tabulku určenou k měření zrakové ostrosti nebo speciální projektor.
- Lékař může změřit i nitrooční tlak (pomocí tonometru) a případně provést i další vyšetření oka.
Lékař může rozpoznat refrakční vady či organické příčiny, které se podílejí na zhoršení zraku, a tím vyloučit jiné oční vady.
Korekce vetchozrakosti
Ke korekci vetchozrakosti zpravidla slouží brýle na čtení. Do jisté míry lze používat i kontaktní čočky – zvláště pak u lidí, kteří již dříve trpěli krátkozrakostí a korigovali ji pomocích kontaktních čoček. V takových případech jsou využívány tzv. bifokální kontaktní čočky, popř. multifokální kontaktní čočky. Někdy – ne však příliš často – přichází v úvahu laserové ošetření oka, tzv. refrakční chirurgie (zejm. při slabé formě vetchozrakosti). O nezbytnosti provedení zákroku a jeho samotném uskutečnění však rozhoduje oční lékař, a to v závislosti na individuálních předpokladech každého pacienta a po konzultaci se samotným pacientem. Oční lékař podá pacientům rovněž informace o výhodách i rizicích daného zákroku.
Na koho se mohu obrátit?
Vetchozrakost diagnostikuje oční lékař (neboli oftalmolog či odborný lékař v oboru oční lékařství), který pacientovi nabídne pomoc a vysvětlí další postup. Kromě toho má možnost vyšetřit oko na případné další ametropické projevy a s nimi spojené oční vady. Stejně tak může provést korekci vetchozrakosti, případně učinit další kroky k její léčbě. Je vhodné absolvovat pravidelné kontrolní, resp. preventivní prohlídky.
Na diagnostice a léčbě se mohou podílet i optometristé, kteří vyrobí a upraví optické pomůcky a poučí pacienta, jak má s těmito pomůckami manipulovat. Optometristé však neprovádějí oftalmologické vyšetření.
