Čtyři typy alergických reakcí
Odborníci rozlišují celkem čtyři typy alergických reakcí, které jsou stručně popsány v následující tabulce a dále v textu.
| Označení (typ) | Průběh reakce | Doba od kontaktu s alergenem po nástup alergické reakce | Jak se reakce může projevit (příklady) |
|---|---|---|---|
| imunopatologická reakce I. typu (alergická reakce časného typu) | je zprostředkována protilátkami třídy IgE; uvolňují se signální molekuly (především histamin) | několik sekund až minut (případně se po 4–6 hodinách dostaví ještě druhá reakce) |
|
| imunopatologická reakce II. typu (alergická reakce cytotoxického typu) | tvoří se komplexy antigenů a protilátek; imunitní systém ničí buňky vlastního těla | 6–12 hodin |
|
| imunopatologická reakce III. typu (alergická reakce imunokomplexového typu) | tvoří se komplexy antigenů a protilátek; uvolňují se látky, které poškozují tkáně | 6–12 hodin |
|
| imunopatologická reakce IV. typu (alergická reakce pozdního typu) | je zprostředkována buňkami (T-lymfocyty) | 12–72 hodin |
|
Alergická reakce časného typu
Alergická reakce časného typu neboli imunopatologická reakce I. typu je nejčastěji se vyskytujícím typem alergie. Přemrštěná reakce imunitního systému se dostaví prakticky ihned po kontaktu s alergenem – během několika sekund až minut. První kontakt s látkou vyvolávající alergii probíhá bez příznaků. U alergické reakce časného typu se vytvářejí tzv. protilátky třídy IgE a rozbíhá se řetězová reakce. Imunopatologickou reakci I. typu mohou kromě jiného vyvolat některé pyly, léky, srst domácích zvířat, potraviny nebo hmyzí jedy. Během tohoto typu alergické reakce se do krevního oběhu uvolňuje histamin – látka, která vyvolává typické projevy alergie, např. svědění, zarudnutí kůže nebo kožní vyrážku, kýchání, otoky tkání nebo trávicí potíže. V nejhorším případě může nastat anafylaktický šok, kdy dochází k tak výraznému poklesu krevního tlaku, že to postiženého člověka ohrožuje na životě.
Dědičný sklon k onemocnění alergií časného typu zprostředkovanou protilátkami IgE se označuje jako atopie. U atopiků je i zvýšené riziko, že se u nich vyvine astma nebo atopický ekzém. Při výskytu alergického astmatu se zároveň objeví zánět průdušek.
Alergická reakce pozdního typu
Alergická reakce se nemusí projevit okamžitě. V případě alergické reakce pozdního typu neboli imunopatologické reakce IV. typu se příznaky objeví až poté, co od opětovného kontaktu s alergenem uplyne jistá doba, jako je tomu např. u často se vyskytující alergie na nikl. I v tomto případě probíhá první kontakt s alergenem bez příznaků. U alergické reakce pozdního typu jsou na počátku zánětlivé reakce takzvané T-lymfocyty.
Další typy alergických reakcí
Imunopatologické reakce II. a III. typu se nevyskytují tak často jako výše popsané reakce, přesto stojí alespoň krátce za zmínku.
- Alergická reakce cytotoxického typu neboli imunopatologická reakce II. typu se vyskytuje velmi zřídka. V tomto případě se na antigen (vázaný na povrch buňky nebo vyskytující se na povrchu orgánu) naváže protilátka, díky níž pak imunitní systém cílovou buňku (označenou komplexem antigen-protilátka) zničí. Příkladem je situace, kdy se některé léky vážou na povrch krevních buněk. Na tyto léky (antigeny) se navážou protilátky a imunitní systém ničí krevní buňky vlastního těla. Při vyšetření krve se to může projevit např. poklesem počtu bílých krvinek (zvláště pak granulocytů) nebo krevních destiček (trombocytů).
- Alergická reakce imunokomplexového typu neboli imunopatologická reakce III. typu se vyznačuje masivní tvorbou protilátek. Při kontaktu s alergenem se rychle vytvářejí velké shluky imunokomplexů, což jsou protilátky (imunoglobuliny) navázané na antigeny. Imunokomplexy se pak mohou v některých orgánech vysrážet (precipitovat) a tyto sraženiny (precipitáty) následně vyvolají zánět. Pokud člověk alergen vdechne, tyto precipitáty se vytvářejí v plicních sklípcích (alveolech) a vyvolávají tzv. exogenní alergickou alveolitidu (jedním z jejích typů je farmářská plíce, která se vyskytuje u některých pracovníků v zemědělství). Postiženy mohou být i jiné orgány, například cévní systém (vaskulitida) nebo ledviny (glomerulonefritida).
Proč vzniká alergie?
Alergie většinou nevznikne ze dne na den. Od prvních příznaků až do okamžiku, kdy je stanovena diagnóza, často uplyne i několik let. Alergie se může vyskytnout u kohokoli z nás. I když má třeba někdo kočku už řadu letu, aniž by na ni reagoval alergicky, může se u něj časem přesto vyvinout alergie na zvířecí srst.
U alergií hraje zřejmě významnou roli genetická predispozice. Pravděpodobnost onemocnění alergií je zřetelně vyšší u dětí, jejichž rodiče jsou alergici. Vývoj naší civilizace patrně rovněž přispívá podstatným dílem k narůstajícímu výskytu alergií v západních zemích. V důsledku stále „sterilnějšího“ životního prostředí v průmyslových zemích je imunitní systém dětí čím dál méně vystavován potřebným podnětům, a tak je méně „trénován“. Pokud se už v raném dětském věku vyskytnou první příznaky sklonu k alergiím (atopie), jako je například atopická dermatitida nebo tzv. „mléčná krusta“ (seboroická dermatitida postihující kojence), je u dítěte zvýšené riziko vzniku alergie v budoucnu. V tomto smyslu je obzvláště rizikové i pasivní kouření.
Diagnostika a léčba alergií
K diagnostice alergií se používá zejména vyšetření krve a kožní testy. V některých případech (vždy pod dohledem lékaře) je alergen podáván přímo, například při testování alergie na léky.
Léčba alergií je založena především na následujících principech:
- vyhýbání se spouštěčům,
- preventivní opatření,
- léky,
- specifická alergenová imunoterapie (SAIT).
Bližší informace o diagnostice a léčbě najdete u příslušných alergiíí: pylové alergie, alergie na hmyzí bodnutí, alergie na zvířecí srst, alergie na prachové roztoče, potravinové alergie, alergická kontaktní dermatitida, alergie na latex, alergie na pokojové rostliny, alergie na léky a alergie na slunce.
Související odkazy
- Vít Petrů: Specifická alergenová imunoterapie u alergií a astmatu. Medicína pro praxi 2011, 8(10): 407–409 (odkaz vede na PDF soubor na webu medicinapropraxi.cz, 90 kB)
