Původně byl heroin vyroben v 19. století jako lék proti kašli při hledání léků proti bolesti jako náhrada za návykový morfin. Po odhalení jeho vysoké návykovosti je zakázáno ve většině zemí světa ho vyrábět. V současné době je považován za jednu z nejnebezpečnějších pouličních drog vůbec. Kvůli zvýšení objemu drogy a zvýšení zisku do něj pouliční dealeři přidávají různé příměsi (různé druhy léků, chemikálií přes paracetamol kofein, cukr sodu, až po omítky ze zdí). Z původní čisté drogy tak vzniká droga špinavá, které tak má mnohonásobně destruktivnější účinky pro lidský organismus a způsobuje ještě výraznější závislost.
| Název drogy: | heroin („háčko“, „herák“). |
| Vzhled, forma: | heroin se získává chemickým procesem z morfinu. V surové podobě se vyskytuje jako prášek či granulát běžně zapáchající po octu. Prášek může mít různé barvy od bílé, béžové až po hnědou. Také se vyskytuje jako tekutý roztok pro nitrožilní aplikaci. |
| Způsob užití: | kouřením, čicháním/šňupáním, injekčně. Hnědá forma heroinu se většinou kouří či „žhaví“. Před nitrožilní aplikací se kvůli lepšímu rozpouštění upravuje přidáním kyseliny citrónové. Bílý heroin se podobá mouce, je dobře rozpustný, na rozdíl od hnědé formy heroinu se nekouří, aplikuje se nitrožilně. |
Účinky
Jedná se o látku s tlumivým účinkem, způsobuje tedy celkový duševní a tělesný útlum, zklidnění, uvolnění, snížení či odstranění bolesti, navozuje příjemné pocity. Podobně jako u morfinu dochází k výraznému útlumu celého centrálního nervového systému, zpomalení tělesných funkcí, které je nebezpečné zejména útlumem dechového centra s následkem smrti.
Heroin funguje podobně jako morfin, jen je asi 5× až 10× silnější. Při nedostatku drogy se objevuje těžký abstinenční příznak spočívající v bolesti kloubů, svalů průjmů, těžkých svalových křečí, nepředstavitelným svěděním, to celé je provázeno zimnicemi, neklidem a nespavostí. Tento stav může trvat asi 4 dny, úplně odezní až za 2 týdny. Uživatel pro získání drogy v této fázi udělá v podstatě cokoliv. Uživatel musí brát stále větší a větší množství, které již nikdy nemá tak příjemné účinky jako poprvé. Drogy bere proto, aby mu nebylo zle.
Rizika
Nejvážnějším rizikem je možnost předávkování, které může skončit úmrtím. Nebezpečný je i velice rychlý vznik silné fyzické i psychické závislosti s těžkými odvykacími (abstinenčními) příznaky, následujícími krátce (někdy již za několik hodin) po odeznění účinku drogy. Typický je tzv. drogový stereotyp, kdy vše se točí okolo drogy samotné. Důležité je sehnat peníze, dobře koupit drogu, dát si dávku, ostatní je druhořadé.
Běžná je ztráta zájmů, přátel, zaměstnání, zanechání studia, prodej veškerého majetku, kriminální a škodlivé jednání (krádeže, agresivita, prostituce, prodej drog). Následkem užívání je vážné poškození organismu (mozku, jater, záněty žil), riziko infekcí (hepatitida typu A, typu B, typu C, HIV/AIDS) při používání nesterilních jehel a stříkaček, snížená imunita a časté plicní infekce (tuberkulóza).
Příznaky
Po užití drogy: stav omámení, poruchy koordinace, zpomalené reakce, zúžení zornic („špendlíková hlavička“), suchost v ústech, svědění, časté zvracení.
Znaky chronického užívání jsou výtok z nosu, vodnaté oči, stopy po vpichu (které mohou být zanícené), bledá kůže, hubenost. Výjimkou není ani nález pomůcek: jehly, stříkačky, opálený staniol či lžička.
Léčba
Odvykací stav se objevuje poměrně brzy po vysazení, první příznaky již po několika hodinách, nejdéle do 24 hodin. Plně se rozvíjí 3.–4. den, pak se zpravidla obtíže zmírňují. Po týdnu je již hlavní část odvykacího stavu odeznělá a přetrvávají jen mírné obtíže. Delší dobu přetrvávají obyčejně problémy s usínáním, rozlady a pocity tělesného diskomfortu, které spontánně odeznívají do měsíce po vysazení heroinu. Příznaky odvykacího stavu jsou opakem příznaků spojených s užíváním heroinu – zornice se rozšíří (mydriáza), dostaví se průjmy (někdy i zvracení). Objevují se i bolestivé stavy, rýma, slzení, pocení a subjektivně vnímaný pocit chladu. Odvykací stav u zdravého jedince ale nebývá život ohrožující.
Existují dva hlavní přístupy k usnadnění odvykací léčby. První spočívá v nahrazení drogy opioidy s dlouhodobějším účinkem (jako metadon, buprenorfin) a pomalým snižováním jejich dávky. Druhý přístup, který může být použit i v kombinaci s prvním, spočívá v nahrazení drogy neopioidním léčivem.
V druhém případě se pro zmírnění extrémní úzkosti podávají benzodiazepiny, jako diazepam (valium). Nejběžnějším benzodiazepinem používaným jako součást detoxu v těchto případech je oxazepam (Serax). Použití benzodiazepinů může též vést k závislosti a mnoho lidí závislých na opiátech také zneužívá ostatní látky tlumící činnost centrálního nervového systému, jako benzodiazepiny a barbituráty.
Vysazení opiátů může být občas fatální, ale i komplikace spojené s odvykáním u benzodiazepinů, barbiturátů a alkoholu (jako záchvaty, srdeční zástava a delirium tremens) se jeví jako nebezpečné a potenciálně fatální. Mnoho symptomů spojených s odvykáním u opiodů jsou přičteny na vrub hyperaktivitě sympatického nervového systému (SNS), která může být potlačena. Používají se látky jako klonidin (Catapres), jež jsou původně určeny pro léčbu hypertenze.
Související odkazy
- Jiří Presl: Drogy: poznej svého nepřítele. Praha, 2012. (PDF soubor ke stažení, 1.8 MB)
- Heroin (odkaz vede na web drogy.cz)
- Heroin (odkaz vede na web prevcentrum.cz)
- Heroin (odkaz vede na web drogovaporadna.cz)
- Kamil Kalina a kol.: Drogy a drogové závislosti – mezioborový přístup. Úřad vlády České republiky, 2003. ISBN 80-86734-05-6. (odkaz vede na web drogy-info.cz)
- Manuál a podklady pro moderátory interaktivní hry „Jak se (ne)stát závislákem“ (odkaz vede na web zkola.cz)
- Karel Nešpor, Marie Millerová: Jak přestat brát drogy – svépomocná příručka. Páté rozšířené vydání vydalo sdružení FIT IN, nám. Svatopluka Čecha 11, 100 00 Praha 10 pro Ministerstvo zdravotnictví ČR, Praha, 2006. (odkaz vede na PDF soubor na webu drnespor.eu, 1.2 MB)
- Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost: Evropská zpráva o drogách 2019: Trendy a vývoj. Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk, 2019. ISBN 978-92-9497-409-9 (odkaz vede na PDF soubor na webu emcdda.europa.eu, 7.8 MB)
