V níže uvedeném textu jsou v závorkách kurzívou uvedeny latinské názvy.
Jakou funkci mají střeva?
Na střevech rozlišujeme několik funkčních jednotek, přičemž každá z nich má své speciální úkoly. Tradiční je dělení na tenké střevo a tlusté střevo. Celkově plní střeva celou řadu důležitých funkcí. V tenkém střevě pokračuje proces trávení: složky potravy se dále rozkládají na jednodušší látky a vstřebávají se do krevního oběhu. Tlusté střevo reguluje a řídí přísun tekutin do těla. V neposlední řadě se střeva podílejí na správném fungování imunitního systému.
Shrnutí nejdůležitějších funkcí střev:
- pokračování procesu trávení – rozklad jednotlivých složek potravy až na aminokyseliny, monosacharidy a mastné kyseliny;
- vstřebávání (resorpce) živin přes střevní stěnu do krve;
- tvorba některých hormonů;
- obrana proti patogenům (choroboplodným zárodkům);
- účast na regulaci vodní a elektrolytové rovnováhy.
Tenké střevo
Ze žaludku přechází trávenina do tenkého střeva (intestinum tenue). To se dále člení na dvanáctník (duodenum), lačník (jejunum) a kyčelník (ileum).
Ve dvanáctníku se k trávenině přidává sekret slinivky břišní a žluč. Kromě toho se ve dvanáctníku nacházejí tzv. Brunnerovy žlázy: ty vylučují hlen a neutralizační látky, které chrání sliznici střeva před kyselou žaludeční šťávou. Dvanáctník má přibližně tvar písmene C a vine se okolo hlavy slinivky břišní.
Obrázek 1: Slinivka břišní, dvanáctník a žlučník – schematický nákres. Dvanáctník (první část tenkého střeva) je vyznačen béžově, slinivka břišní žlutě, žlučník zeleně, tepny červeně a žíly modře. Část stěny dvanáctníku je na obrázku odstraněna, aby byly vidět kruhové řasy, které se nacházejí uvnitř. (Zdroj: depositphotos.com)
V tenkém střevě se nacházejí enzymy, které zajišťují prakticky veškerý zbývající rozklad makroživin (proteinů, sacharidů a lipidů) na nejjednodušší „stavební kameny“ (aminokyseliny, monosacharidy a mastné kyseliny). Ty se pak společně s elektrolyty, minerálními látkami, vitaminy, stopovými prvky a vodou vstřebávají přes sliznici tenkého střeva do krevního oběhu.
Sliznice tenkého střeva se vyznačuje velkým množstvím tenkých a dlouhých výběžků, tzv. střevních klků. Jejich povrch je tvořen převážně buňkami označovanými jako enterocyty, ze kterých vyčnívá velké množství mikroskopických výběžků, tzv. mikroklků (obr. 2). Kruhové řasy (záhyby sliznice tenkého střeva), střevní klky i mikroklky společně mnohonásobně zvětšují vnitřní povrch tenkého střeva. Kdyby se tento povrch dal „narovnat“, odpovídal by ploše asi 200 metrů čtverečních.
Obrázek 2: Makroskopická a mikroskopická stavba tenkého střeva – schematický nákres. Směrem zleva doprava (podle tmavých šipek) roste detail zobrazené struktury: poloha tenkého střeva v trávicím traktu (nahoře vlevo), průřez tenkým střevem (dole vlevo), průřez kruhovou řasou (nahoře uprostřed), průřez střevním klkem (dole vpravo) a detail enterocytu (nahoře vpravo). (Zdroj: depositphotos.com)
Tenké střevo také produkuje některé gastrointestinální hormony, které se podílejí na regulaci nebo ovlivňování funkce žaludku, pohybů střev, činnosti žlučníku a slinivky břišní. Mezi tyto hormony se řadí gastrin, sekretin, motilin a cholecystokinin.
Tenké střevo denně vyprodukuje v průměru několik litrů tekutiny, která se částečně vstřebá zpět společně s tekutinami z jídla a pití (zbytek tekutin se pak vstřebává v tlustém střevě). V tenkém střevě se nachází velké množství buněk imunitního systému (jako jsou např. lymfocyty apod.), které se nepřímo podílejí na imunitní obraně.
Tlusté střevo
Na tenké střevo navazuje tlusté střevo (intestinum crassum), v němž se zpětně vstřebává voda, mastné kyseliny s krátkým řetězcem a elektrolyty. Tlusté střevo se dále člení na slepé střevo (caecum), tračník (colon) a konečník (rectum). Z konečníku je zbývající střevní obsah transportován dále do řitního kanálu (canalis analis), a řitním otvorem (anus) pak vylučován z těla ven.
Obrázek 3: Tlusté střevo (po obvodu) a tenké střevo (uvnitř) – schematický nákres. Vyznačeny jsou všechny tři části tlustého střeva: slepé střevo, tračník a konečník. Tračník se dále člení na vzestupný tračník, příčný tračník, sestupný tračník a esovitou kličku. (Zdroj: depositphotos.com)
V porovnání s tenkým střevem je tlusté střevo obzvláště hustě osídleno biliony bakterií. Ty vytvářejí tzv. střevní mikrobiom, který je u každého člověka velmi individuální. Bakterie střevního mikrobiomu – tzv. enterobakterie – mají celou řadu důležitých funkcí. Rozkládají například rozpustnou vlákninu na mastné kyseliny s krátkým řetězcem (SCFA), které následně pozitivně ovlivňují průchod střevního obsahu. Bakterie v tlustém střevě rovněž produkují mj. vitamin K.
Nucení na stolici
Ve stěně tlustého střeva se nacházejí mimo jiné tzv. intersticiální Cajalovy buňky, které regulují pohyby střeva (jeho peristaltiku) tak, aby se střevní obsah postupně posouval směrem ke konečníku. Peristaltika podléhá dennímu rytmu (tzv. cirkadiánnímu rytmu), takže například v noci je střevo méně aktivní než ve dne.
Při průchodu tlustým střevem se střevní obsah postupně zahušťuje, čímž vzniká stolice. Hlavní část vstřebávání důležitých látek ze střeva již proběhla v tenkém střevě. Nicméně voda, mastné kyseliny s krátkým řetězcem a elektrolyty se ze střevního obsahu vstřebávají až v tlustém střevě. Proto se střevní obsah při svém průchodu tlustým střevem stává čím dál pevnějším, až se z něj stane stolice. Na konci tlustého střeva již stolice obsahuje jen velmi málo vody. Jakmile se stolice dostane do konečníku, spustí se tzv. defekační reflex, což pociťujeme jako nucení na stolici (a obvykle co nejrychleji vyhledáme nejbližší toaletu).
