V níže uvedeném textu jsou v závorkách kurzívou uvedeny latinské názvy.
Mozek
Mozek (encephalon) je uložen v lebce a má charakteristický tvar, který někomu může připomínat klobouk hřibovité houby (obr. 1). Mozek se skládá ze čtyř hlavních částí:
- koncový mozek (cerebrum), který je tvořen dvěma mozkovými hemisférami (hemisphaeria cerebri),
- mezimozek (diencephalon),
- mozeček (cerebellum),
- mozkový kmen (truncus encephali).
Obrázek 1: Centrální nervový systém – schematický nákres. Mícha je znázorněna žlutě, mozek a jeho jednotlivé součásti růžově. Mezimozek není vidět, neboť se nachází mezi mozkovými hemisférami (ale je znázorněn fialovou barvou na obr. 5 a 6). (Zdroj: depositphotos.com)
Mozek váží přibližně 1,3 až 1,4 kg a rozlišujeme v něm šedou hmotu a bílou hmotu (obr. 2):
- Šedá hmota přijímá nervové impulzy a je tvořena především těly nervových buněk, rozvětvenými dendrity (viz článek Neurony) a neurogliemi.
- Bílá hmota přenáší nervové impulzy a je tvořena nervovými vlákny (axony), která jsou obalena myelinovými pochvami.
Obrázek 2: Příčný průřez mozkem – schematický nákres. Na povrchu mozkových hemisfér se nachází šedá hmota, uvnitř bílá hmota. Kromě toho jsou na obrázku znázorněny některé další struktury, které se nacházejí uvnitř mozku. (Zdroj: depositphotos.com)
Koncový mozek
Koncový mozek (cerebrum) tvoří asi 83 % celkové hmoty mozku a je tvořen dvěma mozkovými hemisférami (hemisphaeria cerebri):
- levá mozková hemisféra (hemisphaerium cerebri sinistrum) řídí činnosti na pravé straně těla,
- pravá mozková hemisféra (hemisphaerium cerebri dextrum) řídí levou stranu těla.
Na celém povrchu mozkových hemisfér se nachází mozková kůra (cortex cerebri), v níž jsou patrny četné rýhy (sulci); nejhlubší z těchto rýh se označují jako zářezy (fissurae). Mezi závity a zářezy se nacházejí zprohýbané závity (gyri). Některé z hluboko uložených zářezů se užívají pro dělení mozkových hemisfér do mozkových laloků (lobi cerebri), přičemž největší a nejznámější jsou (obr. 3):
- čelní lalok (lobus frontalis cerebri),
- temenní lalok (lobus parietalis cerebri),
- spánkový lalok (lobus temporalis cerebri),
- týlní lalok (lobus occipitalis cerebri).
Obrázek 3: Mozkové hemisféry – schematický nákres. V levé části obrázku jsou znázorněny čtyři hlavní mozkové laloky. V pravé části obrázku jsou vyznačeny levá a pravá mozková hemisféra, rýhy a závity. (Zdroj: depositphotos.com)
Mozeček
Mozeček (cerebellum) je umístěn v zadní dolní části mozku a představuje asi 11 % jeho celkové hmoty. Větší než mozeček je již jen koncový mozek. Mozeček řídí rovnováhu při chůzi a stání a další složité motorické funkce.
Obrázek 4: Umístění mozečku (vyznačen tmavší červenou barvou) v mozku. (Zdroj: depositphotos.com)
Mezimozek
Mezimozek (diencephalon) je obklopen mozkovými hemisférami a skládá se z několika párových struktur, z nichž nejvýznamnější jsou (viz fialové části schématu na obr. 4 a 5):
- thalamus – přenáší motorické i senzorické informace do mozkové kůry, reguluje spánek a bdělost,
- hypothalamus – obsahuje řídicí centrum pro mnoho funkcí autonomního nervového systému a je důležitou součástí endokrinního systému.
Mozkový kmen
Mozkový kmen (truncus encephali) je oblast v dolní části mozku, která se nachází hluboko mezi mozkovými hemisférami a začátkem míchy, a která hraje zcela zásadní roli při řízení některých životně důležitých tělesných funkcí, včetně srdeční činnosti a dýchání. Směrem shora dolů rozlišujeme tři části mozkového kmene (zelené části schématu na obr. 5 a 6):
- střední mozek (mesencephalon) – souvisí se zrakem, sluchem, motorikou, spánkem a bděním, ostražitostí a regulací teploty; v této oblasti se k mozkovému kmeni připojují dva páry hlavových nervů (okohybný a kladkový),
- Varolův most (pons Varolii) – v této oblasti se k mozkovému kmeni připojují další tři páry hlavových nervů (trojklanný, odtahující a lícní),
- prodloužená mícha (medulla oblongata) – v této oblasti se k mozkovému kmeni připojuje pět nejníže uložených párů hlavových nervů (vestibulokochleární, jazykohltanový, bloudivý, přídatný a podjazykový).
Obrázek 5: Mezimozek (fialově) a mozkový kmen (zeleně) – schematický nákres, pohled zleva. (Zdroj: depositphotos.com)
Obrázek 6: Mezimozek (fialově) a mozkový kmen (zeleně) – schematický nákres, pohled zepředu. (Zdroj: depositphotos.com)
Mícha
Mícha (medulla spinalis) je dlouhý trubicovitý útvar, který vybíhá ze spodní části mozku (přesněji řečeno navazuje na prodlouženou míchu). Mícha se skládá z celkem 31 segmentů míchy (segmenta medullae spinalis) (obr. 7). Z každého segmentu míchy vychází jeden pár míšních nervů (nervi spinales):
- krční část míchy neboli krční segmenty míchy (segmenta medullae spinalis cervicalia) – označované jako C1–C8, odsud vychází 8 párů krčních nervů (nervi cervicales),
- hrudní část míchy neboli hrudní segmenty míchy (segmenta medullae spinalis thoracica) – označované jako T1–T12, odsud vychází 12 párů hrudních nervů (nervi thoracici),
- bederní část míchy neboli bederní segmenty míchy (segmenta medullae spinalis lumbaria) – označované jako L1–L5, odsud vychází 5 párů bederních nervů (nervi lumbales),
- křížová část míchy neboli křížové segmenty míchy (segmenta medullae spinalis sacralia) – označované jako S1–S5, odsud vychází 5 párů křížových nervů (nervi sacrales),
- kostrční část míchy neboli kostrční segment míchy (segmentum medullae spinalis coccygeum) – označovaný jako Co1, odsud vychází jeden pár kostrčních nervů (nervi coccygei).
Míšní nervy jsou součástí periferního nervového systému (viz článek Periferní nervový systém: somatický a autonomní oddíl).
Obrázek 7: Mícha a její segmenty – schematický nákres. Levá část obrázku: Příčný průřez páteří a míchou. Pravá část obrázku: Směrem shora dolů jsou barevně odlišeny krční (žlutě), hrudní (modře), bederní (zeleně), křížová (oranžově) a kostrční (fialově) část míchy, z nichž vycházejí míšní nervy. Prostřední část obrázku: Celkem 31 segmentů míchy se nachází v odpovídajích částech páteře. (Zdroj: depositphotos.com)
Mícha dospělého člověka má délku přibližně 43 cm (ženy), resp. 45 cm (muži) a váží asi 35–40 gramů. Mícha se nachází v páteři, přesněji řečeno prochází páteřním kanálem.
Další součásti centrálního nervového systému
Meningy
Meningy neboli mozkomíšní pleny (meninges) jsou tři obaly z pojivové tkáně, které pokrývají mozek a míchu. Mají tři základní funkce:
- obalují a chrání centrální nervový systém (CNS) – zejména fungují jako bariéra proti bakteriím a jiným mikroorganismům,
- obklopují a chrání krevní cévy, které zásobují CNS,
- obsahují mozkomíšní mok (viz níže).
Tyto tři obaly CNS se nazývají (zevně dovnitř, obr. 8):
- tvrdá plena (dura mater) – nejzevnější a nejtvrdší obal;
- pavučnice (arachnoidea mater) – prostřední ze tří obalů; pod pavučnicí se nachází subarachnoidální prostor (cavum subarachnoideum): ten je protkán jemnými vlákny, která připevňují pavučnici k omozečnici (těmto „pavoučím“ vláknům vděčí pavučnice za svůj název); subarachnoidální prostor je vyplněn mozkomíšním mokem a nacházejí se zde rovněž velké krevní cévy, které zásobují mozek;
- omozečnice (pia mater) – nejvnitřnější ze tří obalů; na rozdíl od tvrdé pleny a pavučnice přesně obemyká povrch mozku (resp. míchy), tj. proniká i do všech záhybů; omozečnicí jsou ve svém krátkém průběhu obaleny i tepny vstupující do mozkové tkáně.
Podle toho, jestli se nacházejí v oblasti mozku nebo míchy, rozlišujeme mozkové pleny a míšní pleny.
Obrázek 8: Meningy – schematický nákres. Mezi lebeční kostí a mozkem se nachází tvrdá plena, pavučnice a omozečnice. (Zdroj: depositphotos.com)
Mozkomíšní mok
Mozkomíšní mok (liquor cerebrospinalis) je čirá tekutina, která obklopuje mozek a míchu, tvoří jejich tekutý obal a nadlehčuje je. V případě úbytku mozkomíšního moku (např. v důsledku lumbální punkce) může pacient pociťovat bolesti hlavy, neboť mozek při sebemenším pohybu hlavy více „naráží“ do kostí lebky. Mozkomíšní mok vzniká v mozkových komorách (ventriculi cerebri).
Obrázek 8: Mozkomíšní mok (vyznačen modře) vzniká v mozkových komorách, odkud pak odtéká do subarachnoidálního prostoru. (Zdroj: depositphotos.com)
