Jakou roli hrají v rozvoji pseudodemence deprese?
Přibližně 25 % pacientů, kteří jsou vyšetřováni kvůli problémům s pamětí, ve skutečnosti trpí duševním onemocněním, většinou depresí [1]. Duševní choroby hrají při vzniku pseudodemence významnou roli. Neměly by být podceňovány příznaky, jako jsou poruchy spánku, ztráta chuti k jídlu, hubnutí, pocity viny, ztráta životního elánu a apatie, protože mohou poukazovat na depresi. Depresivní nálady jsou však časté i u pacientů s Alzheimerovou chorobou nebo vaskulární demencí, diferenciální diagnostika je proto obtížná. Bližší informace najdete v kategorii Deprese a bipolární porucha.
Jaký je rozdíl mezi deliriem a pseudodemencí?
Delirium je dočasná a obvykle reverzibilní akutní zmatenost. Charakteristické jsou výkyvy pozornosti a kolísání vědomí. Na rozdíl od demence se delirium rozvíjí velmi rychle (během několika hodin) a představuje akutní stav, který vyžaduje okamžitou lékařskou péči.
Rizikové faktory pro vznik deliria jsou:
- věk nad 65 let,
- mužské pohlaví,
- kognitivní porucha (např. demence, dříve prodělané delirium, deprese),
- závažné onemocnění nebo více souběžných onemocnění (např. chronické onemocnění ledvin nebo jater, neurologické onemocnění, metabolická porucha, infekce HIV),
- zlomenina nebo úraz,
- dehydratace, podvýživa,
- zneužívání drog a alkoholu, případně vysazení alkoholu nebo drog,
- lékové interakce nebo vedlejší účinky léků,
- pády, imobilita,
- nespavost, stres, bolest,
- dočasná porucha zraku a/nebo sluchu,
- přestěhování se (nebo obecně přemístění na nové místo).
Zatímco delirium bývá krátkodobé, pro stanovení diagnózy demence je nutné, aby problémy trvaly nejméně šest měsíců (viz Demence: diagnóza).
Související odkazy
- Vít Bičan: Depresivní pseudodemence (DPD). Psychiatrie pro praxi 2014, 15(1): 39–40.(odkaz vede na PDF soubor na webu psychiatriepropraxi.cz, 80 kB)
