Fascie mají různé funkce: obklopují kosti, svaly, šlachy a vazy pohybového aparátu, vzájemně propojují související oblasti svalového a kosterního systému – tzv. svalové kompartmenty – a podporují přenos síly při pohybu. Fascie rovněž obklopují vnitřní orgány, cévy a nervy a podílejí se na přenosu nervových impulzů (např. propriocepce) nebo biochemických či imunologických informací v těle.
Název „fascie“ se původně v medicíně používal pro označení vazů, provazců či pásů pojivové tkáně. Dnes se používá i širší termín fasciální systém, který označuje trojrozměrnou síť poddajných, kolagen obsahujících, rozvolněných i hustě poskládaných vláken pojivové tkáně [1].
Jaké fascie existují?
Fascie se skládá z vzájemně propletených svazků kolagenních vláken. Hustota fasciální tkáně se liší v závislosti na jejím umístění a funkci, proto mohou mít různé fascie odlišnou pevnost nebo pružnost. Záleží i na orientaci kolagenních vláken: nepravidelná orientace vláken zajišťuje pohyblivost a značnou pevnost ve všech směrech, zatímco rovnoběžné (paralelní) uspořádání vláken poskytuje sice obzvláště vysokou pevnost v tahu, ale pouze v jednom konkrétním směru.
Vlákna fascií tvoří v těle souvislé struktury. Fascie lze rozdělit na vrstvy, které však nejsou jasně ohraničené, ale spíše se vzájemně prolínají. Mezi některými vrstvami se může nacházet maz nebo tekutina, což napomáhá pohyblivosti.
- Povrchová fascie (lat. fascia superficialis) je nejsvrchnější vrstva pod kůží a skládá se převážně z volné pojivové tkáně a tuku. Povrchová fascie obklopuje celý trup a končetiny. Tato fasciální vrstva musí být velmi pohyblivá, proto obsahuje méně kolagenních vláken než ostatní fasciální vrstvy.
- Hluboká fascie (lat. fascia profunda) je v těle uložena hlouběji a obklopuje jednotlivé svaly, šlachy, vazy či celé svalové skupiny. Její tkáň je tvořena hustými, vzájemně propletenými svazky kolagenních vláken. Při pohybu svalů hluboká fascie částečně přenáší i sílu, a to i do vzdálenějších oblastí.
- Meningeální fascie obklopuje, zpevňuje a chrání nervová vlákna (axony) a jejich svazky.
- Viscerální fascie (lat. fascia visceralis) vystýlá tělní dutiny (např. hrudní dutinu, břišní dutinu a pánevní dutinu) a obklopuje orgány, které se v nich nacházejí (např. srdce je obklopeno osrdečníkem neboli perikardem). Skrze tuto fasciální vrstvu k orgánům procházejí cévy a nervy.
Jednotlivé vrstvy fascií plynule přecházejí v další formy pojivové tkáně, jako jsou šlachy, vazy, kloubní pouzdra, vazivové chrupavky nebo pojivovou tkáň uvnitř svalů, kolem svalových vláken atd. Celá soustava fascií je považována za samostatný funkční fasciální systém.
Jakou funkci mají fascie?
Fascie mají v pohybovém aparátu důležitou úlohu při přenosu síly. Pohyby se nepřenášejí pouze pomocí svalů, vazů a šlach, ale také prostřednictvím okolních fascií. Během pohybu spolu různé svaly spolupracují, jejich tahové síly se přenášejí do sítě fasciálních vláken, a tím se promítají do celkového pohybu těla. Díky fasciím se tak mohou pohybovat i vzdálenější oblasti těla, než jen ty, které se nacházejí v bezprostředním okolí pohybujících se svalů.
Při kontrakci svalu fascie plní funkci pružiny, která usnadňuje návrat svalu do uvolněné (relaxované) polohy. Uvnitř svalů se nacházejí svalová vlákna (myocyty), která jsou obklopena intramuskulární pojivovou tkání – endomysiem. Svalové snopce jsou obklopeny perimysiem, celé svaly jsou obaleny epimysiem. Endomysium, perimysium i epimysium se řadí mezi fascie a podílí se na přenosu svalové síly.
Fascie obklopují svaly, kosti, orgány, cévy i nervy. Tento „obal“ má ochrannou funkci a slouží jako kluzná vrstva pro usnadnění vzájemného pohybu obalených struktur.
Ve fasciální tkáni se nacházejí receptory nezbytné pro propriocepci – vnímání podnětů a přenos signálů předávajících zprávy o aktuální poloze těla a jeho pohybu.
Fascie pravděpodobně plní i další důležité funkce, například při buněčné signalizaci.
Obrázek 1: Struktura kosterního svalu. (Zdroj: depositphotos.com)
Fasciální systém je často popisován jako samostatná jako funkční struktura těla, která vytváří vhodné prostředí umožňující vzájemnou spolupráci všech tělesných systémů [2].
Jakou roli hrají fascie při onemocněních pohybového aparátu?
Soudržnost a struktura fascií se může s časem měnit. V určitých oblastech se může například zvýšit nebo snížit pevnost pojivové tkáně, případně i pohyblivost fasciálních vrstev. Na tyto změny mají vliv i metabolické procesy v buňkách pojivové tkáně.
Funkční poruchy fascií mohou vést k místním zatvrdnutím, která rovněž omezují pohyb. Tyto zatvrdliny se mohou rovněž podílet na vzniku bolesti, a to i v oblastech relativně vzdálených od postiženého místa. Příkladem je pouzdro kolenního kloubu, které je spojeno nejen s přilehlými vazy, ale prostřednictvím fascií například až s hýžďovými svaly; tyto dvě vzdálené struktury se tak mohou navzájem ovlivňovat.
Mezi příčiny, které mohou vést ke změnám ve fasciální tkáni, patří např. dlouhodobé přetěžování pohybového aparátu, některé pohybové nebo tahové podněty, procesy stárnutí, léky, zánětlivé procesy, zranění apod.
Přesná struktura a funkce fascií a vzájemné vztahy fasciálního systému jsou předmětem intenzivního výzkumu. Ve fyzioterapii je využívána široká škála technik a metod, např. dynamický strečink, fasciální manipulace, rolfing, foam rolling apod. [2]. Mnozí, kdo tyto metody praktikují, uvádějí příznivé klinické zkušenosti s jejich účinností; existuje však jen málo přesvědčivých výsledků medicíny založené na důkazech.
Související odkazy
- Dita Šlanhofová: Fascie a její význam v pohybovém systému člověka. Bakalářská práce, Olomouc, 2020. (odkaz vede na PDF soubor na webu theses.cz, 1.6 MB)
- Jaromír Kalný: Význam fasciálního systému ve fyzioterapii. Bakalářská práce, Plzeň, 2020. (odkaz vede na PDF soubor na webu zcu.cz, 1.6 MB)
