Páteř se skládá z 33 jednotlivých kostí, tzv. obratlů. Při pohledu ze strany jsou v jejím tvaru patrná čtyři mírná zakřivení, což jí umožňuje dynamicky reagovat na námahu a vibrace a tlumit je. Délka páteře je závislá na výšce jedince: průměrně je to 71 cm u mužů a 61 cm u žen.
Jaké jsou funkce páteře?
- Páteř je základní nosná struktura těla. Udržuje vzpřímenou polohu, podpírá hlavu a je spojovacím prvkem trupu, hrudníku, žeber, ramen, paží, pánve a nohou.
- V páteřním kanálu je uložena a páteří chráněna mícha. Ta spolu s mozkem tvoří centrální nervový systém.
- Mezi těly obratlů se nacházejí tzv. meziobratlové ploténky. Jedná se o ploché pružné disky, které díky své speciální konzistenci tlumí nárazy vznikající například při běhu nebo skocích, a chrání tak mozek před otřesy.
- Páteř umožňuje pohyby těla ve všech směrech. Pohyblivost páteře zajišťuje vzájemná souhra meziobratlových plotének, meziobratlových kloubů, vazů a svalů. Různé úseky páteře se vyznačují různou pohyblivostí: největší rozsah pohybů má krční páteř.
- V neposlední řadě se v obratlích nachází červená kostní dřeň, v níž se tvoří krevní buňky.
Jaké jsou oddíly páteře?
Páteř je rozdělena do pěti hlavních oddílů:
- krční páteř – sedm krčních obratlů,
- hrudní páteř – dvanáct hrudních obratlů,
- bederní páteř – pět bederních obratlů,
- kost křížová – pět srostlých křížových obratlů,
- kostrč – tři až pět srostlých kostrčních obratlů.
Čím níže se obratel v páteři nachází, tím větší musí nést váhu. Obratle v dolní části páteře (např. bederní obratle), jsou proto větší a stabilnější než obratle v horní části páteře (např. krční obratle).
Zakřivení páteře
Při pohledu na páteř z boku je obvykle čtyřikrát mírně zakřivená. Díky tomu má typický tvar dvojitého písmene S:
- Krční a bederní páteř jsou prohnuté mírně dopředu. Tomuto prohnutí se říká lordóza: na páteři rozlišujeme krční lordózu a bederní lordózu.
- Hrudní páteř a křížová kost jsou prohnuté mírně dozadu. Toto prohnutí je označováno jako kyfóza: na páteři se nachází hrudní kyfóza a křížová kyfóza.
Paradoxně jsou to právě tato zakřivení, která člověku umožňují chodit vzpřímeně. Pomáhají totiž udržovat rovnováhu a tlumit zátěž. Zakřivení páteře v určitém rozsahu je tedy normální; mnoho lidí však trpí deformitami páteře, které již normální nejsou a mohou působit značné bolesti a další obtíže.
Obrázek 1: Pět hlavních oddílů (popisky vlevo) a čtyři zakřivení páteře (popisky vpravo). (Zdroj: By ArcadianVector: Pixelsquid - Own work based on: Illu vertebral column.jpg:, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=97322815)
Jaká je struktura jednotlivých obratlů?
Páteř se skládá z 33 obratlů, jejichž velikost a tvar se liší v závislosti na úseku páteře. Většina obratlů však má velmi podobnou strukturu. Na typickém obratli rozlišujeme (v závorkách jsou kurzívou uvedeny latinské názvy):
Tělo obratle (corpus vertebrae) – přední a nosná část obratle; u všech obratlů (kromě prvních dvou krčních obratlů) směřuje dopředu.
Obratlový oblouk (arcus vertebrae) – zadní část obratle; na obratlovém oblouku rozlišujeme dva pedikly, dvě laminy a sedm výběžků (obr. 2):
- 2× pedikl neboli kořen (pediculus) – boční část obratlového oblouku, vycházející ze zadní části těla obratle,
- 2× lamina neboli ploténka (lamina) – plochá ploténka, vzadu uzavírající obratlový oblouk,
- 1× trnový výběžek (processus spinosus) – spojuje laminy, míří dozadu a dolů, upínají se na něj svaly a vazy,
- 2× příčný výběžek (processus transversus) – místo úponu svalů, které zajišťují pohyb páteře, a také vazů, které ji stabilizují,
- 2× dolní kloubní výběžek (processus articularis inferior) – míří dolů, spojuje se s horním kloubním výběžkem následujícího obratle,
- 2× horní kloubní výběžek (processus articularis superior) – míří nahoru, spojuje se s dolním kloubním výběžkem předešlého obratle.
Obratlový otvor (foramen vertebrale) – obratlové otvory jednotlivých obratlů leží nad sebou a společně tvoří páteřní kanál (canalis vertebralis), jímž prochází mícha.
Pedikly mají na horních i dolních hranách zářezy a tvoří mezi sousedícími obratli po obou stranách meziobratlové otvory (foramina intervertebralia), jimiž z míchy vystupují vpravo i vlevo míšní nervy (viz níže).
Obrázek 2: Struktura obratle (vlevo) a mícha, míšní nervy a jejich poloha vzhledem k páteři (vpravo). (Zdroj: Jmarchn, CC BY-SA 3.0, via Wikimedia Commons)
Mícha a míšní nervy
Míšní nervy (nervi spinales) jsou nervy, které párově vycházejí z tzv. předních a zadních kořenů v míše. Nejprve sestupují páteřním kanálem a dále vystupují meziobratlovými otvory (obr. 2). K míše se připojuje celkem 31 párů míšních nervů, z nichž každý obsahuje tisíce nervových vláken (axonů). Míšní nervy jsou pojmenovány podle oddílu páteře, ve kterém vystupují:
- 8 párů krčních nervů (nervi cervicales) (C1–C8),
- 12 párů hrudních nervů (nervi thoracici) (T1–T12),
- 5 párů bederních nervů (nervi lumbales) (L1–L5),
- 5 párů křížových nervů (nervi sacrales) (S1–S5),
- a jeden pár kostrčních nervů (nervi coccygei) (označovaný jako Co1).
Mícha je součástí centrálního nervového systému a představuje spojovací prvek mezi mozkem a ostatními částmi těla. Prostřednictvím míšních nervů jsou z mozku do svalů kostry a orgánů přenášeny signály (např. příkazy k pohybu) a současně se do mozku vracejí signály zvenčí (např. všechny vjemy z kůže, svalů, kloubů a orgánů, jako jsou dotek, bolest, chlad nebo teplo, a také informace o provedených pohybech). Každý z míšních nervů zásobuje určitou oblast kůže (dermatom) nebo určité svaly. Poranění míchy a míšních nervů tak může mít – v závislosti na rozsahu a úrovni – dalekosáhlé následky pro vícero, nebo dokonce všechny, orgánové systémy.
Meziobratlové ploténky
Mezi těly jednotlivých obratlů se nacházejí pružné meziobratlové ploténky (disci intervertebrales). Každá meziobratlová ploténka se skládá z pevného vazivového prstence a dřeňového jádra. Toto rosolovité jádro je umístěno mezi těly obratlů, slouží jako „polštář“ mezi obratli a plní tak funkci „tlumiče nárazů“. Při tlaku se z meziobratlových plotének uvolňuje tekutina, čímž se ploténky stlačují, ztenčují a rozšiřují. Po uvolnění tlaku, např. vleže, se meziobratlové ploténky opět naplní tekutinou a jejich tloušťka se zvětší. Další funkcí meziobratlových plotének je to, že umožňují pohyb obratlů proti sobě, a tím i pohyb páteře ve více směrech.
Obrázek 3: Umístění a struktura meziobratlové ploténky. (Zdroj: Jmarchn, CC BY-SA 3.0, via Wikimedia Commons)
S přibývajícím věkem se ploténky vlivem běžného opotřebení zužují, obratle tak sedí blíže u sebe a páteř se více zakřivuje. Starší lidé se tak postupně „zmenšují“.
V případě přetěžování páteře nebo vadného držení těla může nastat výhřez meziobratlové ploténky, což znamená protlačení dřeňového jádra skrze vazivový prstenec do páteřního kanálu nebo do meziobratlového otvoru. To pak může utlačovat nervový kořen, způsobovat bolest a další potíže (např. poruchy citlivosti, svalovou slabost, inkontinenci).
