Jaké časné příznaky se mohou vyskytnout?
Prvními známkami nebo časnými příznaky onemocnění bývají různé, více či méně charakteristické potíže. Zpočátku však nebývají dávány do souvislosti s Parkinsonovou nemocí, a proto ani nejsou odpovídajícím způsobem léčeny. K časným příznakům se řadí například:
- celkově zhoršená výkonnost,
- poruchy spánku,
- apatičnost a lhostejnost,
- depresivní nálada, podrážděnost,
- bolest svalů na krku, zádech, pažích a nohou, která se může projevovat podobně jako bolest při revmatických onemocněních,
- zácpa v důsledku snížené střevní činnosti,
- omezený (a později žádný) pohyb některé z paží při chůzi nebo běhu,
- zpomalení pohybů (např. činnosti jako hygiena, jídlo, oblékání apod. trvají déle než obvykle),
- počínající ztuhlost v končetinách,
- obtíže při vstávání ze židle,
- narůstající úzkostlivost,
- pomalá, tichá řeč,
- zhoršení duševní flexibility,
- změny rukopisu,
- změny výrazu tváře,
- poruchy čichu a chuti,
- narůstající potíže při vykonávání všedních denních činností.
Jaké jsou hlavní příznaky Parkinsonovy nemoci?
V průběhu onemocnění se jeho různé časné příznaky projevují čím dál silněji. Časem se do popředí dostanou čtyři převážně motorické příznaky, které jsou hlavními příznaky Parkinsonovy nemoci. Jsou to:
- poruchy hybnosti: zpomalenost pohybů (bradykineze), chudost a zmenšený rozsah pohybů (hypokineze), ztížený start pohybu (akineze),
- svalová ztuhlost (rigidita),
- klidový třes (tremor),
- poruchy stoje a chůze (posturální nestabilita).
Poruchy hybnosti (bradykineze, hypokineze, akineze)
Hlavním příznakem Parkinsonovy nemoci je takzvaná akineze, která se projevuje především ztrátou či snížením schopnosti zahájit pohyb (např. ze stoje vyrazit do chůze, vstát ze židle apod.). Postiženy jsou pohyby trupu, paží, nohou a svalů obličeje. Parkinsonik může mít i potíže s mluvením. Pohyby jsou celkově zpomalené, což se označuje jako bradykineze. Ta se projevuje obzvláště na držení těla, při chůzi, na mimice, řeči a jemné motorice; potíže zpočátku postihují jen jednu stranu těla. Jako hypokineze se označuje chudost a zmenšený rozsah pohybů: omezeny jsou například „přirozené“ pohyby rukou při chůzi, pacientův rukopis se může zmenšit až do nečitelnosti apod.
- Je například typické, že pohyb ruky či nohy začíná až s jistým časovým zpožděním. Tato obtíž se může objevit zcela náhle, což může znamenat, že pacient v daném okamžiku nemůže provést zamýšlený pohyb.
- Časem se většinou objeví poruchy chůze (pacient například nedokáže dokončit krok a „tahá“ jednu nohu za sebou), kroky se zkracují. Chůze pacientů s pokročilým onemocněním se vyznačuje drobnými, šouravými krůčky.
- Při pokročilém onemocnění se navíc přidávají potíže s rovnováhou, zvyšuje se riziko pádu. Někteří parkinsonici v pokročilém stadiu onemocnění mají tendenci chůzi stále zrychlovat, až nohy „nestíhají“ – a pacient tak může ztratit rovnováhu ještě snadněji.
- Držení těla u parkinsoniků se vyznačuje sehnutým trupem a pokrčením všech velkých kloubů. Často se stává, že jedna paže visí volně podél těla, místo aby se při chůzi „přirozeně“ pohybovala.
- Mimika obličeje je snížená (tzv. hypomimie), výraz obličeje je strnulejší, což je někdy označováno jako maskovitý obličej. Koutky úst se nepohybují, člověk méně mrká. Parkinsonici tak na své okolí mohou působit nezúčastněně a lhostejně, což je ovšem mylný dojem.
- Poruchy řeči: s postupujícím onemocněním se pacientova řeč stává tišší a monotónnější. Často se stává, že postižený svou řeč ke konci vět stále zrychluje, vynechává části slov nebo se opakuje.
- Někteří pacienti nezvládají jasně dávat najevo své emoce.
- Potíže s polykáním mohou vést k nahromadění slin v ústech, a v důsledku toho k ukapávání slin z úst („slintání“).
- Zhoršující se schopnost koordinace pohybů, potažmo zručnost, může v každodenním životě způsobovat řadu potíží, např. při psaní, ručních pracích, rozepínání a zapínání knoflíků, zavazování tkaniček apod.
- Zcela se může změnit pacientův rukopis, písmo se většinou zmenší (tzv. mikrografie).
Obrázek 1: Držení těla parkinsonika v pokročilém stadiu onemocnění. Zdroj: By William Richard Gowers (1845–1915) after St. Leger (unknown dates) - Herter, Christian Archibald (1907) [1892]. "Fig 66 — Paralysis agitans. (After St. Leger.) (Gowers)". Diagnosis of Organic Nervous Diseases (2nd ed.). New York and London: G. P. Putnam's Sons. p. 589. Retrieved 2011-03-24., PD-US, https://en.wikipedia.org/w/index.php?curid=31434429
Svalová ztuhlost (rigidita)
Kvůli zvýšenému svalovému tonu lze rukama a nohama parkinsonika pasivně hůře pohybovat (to bývá někdy popisováno jako „voskový odpor“). Sám pacient to vnímá jako ztuhlost a současně se cítí slabý, protože při každém pohybu musí překonávat zvýšený svalový tonus. Zvláště při pokusu o pasivní pohyb zápěstí se objevuje tzv. fenomén ozubeného kola: člověk má pocit, jako kdyby v kloubu bylo ozubené kolo, jehož zuby musí při pohybech překonávat.
Klidový třes (tremor)
V prstech, v ruce nebo v celé paži (ve vzácnějších případech i v dolní končetině) se může vyskytnout třes – zvláště v případě, že daná část těla by měla být v klidu. S cíleným pohybem postižené končetiny tento třes obvykle zmizí. Třes začíná většinou na jedné straně a zpravidla má frekvenci 4–5 Hz (tzn. 4–5 kmitů za sekundu). Při duševní zátěži nebo jiném vypětí může být třes intenzivnější. V pozdějších stadiích onemocnění bývají postiženy obě poloviny těla.
Typický pro Parkinsonovu nemoc je rovněž další jev, který bývá někdy označován jako „počítání peněz“, „válení kuličky“ či „hnětení kuličky“. Parkinsonik přitom pohybuje palcem a ukazováčkem proti sobě, jako kdyby mezi nimi měl kuličku a pohyboval s ní tam a zpět.
Poruchy stoje a chůze (posturální nestabilita)
Dalším hlavním příznakem Parkinsonovy nemoci je narušená posturální stabilita. Znamená to, že jsou narušeny reflexy, které za normálních okolností zajišťují vyvažování těla při pohybech. V důsledku toho mívá parkinsonik potíže vyvažovat nepředvídané pohyby. Lékař může tento příznak (opatrně) otestovat tím, že do pacienta lehce strčí směrem dozadu. Zdravý člověk by takové postrčení okamžitě vyvážil rychlým krokem vzad. Parkinsonici toho nejsou schopni a hrozí jim riziko pádu, případně vyvažují více malými krůčky.
Jaké další příznaky se mohou vyskytnout?
Kromě hlavních příznaků se u parkinsoniků často vyskytují další, převážně nemotorické poruchy [1]. Ty však nemusí být přítomny u všech pacientů, případně se výrazně liší svou intenzitou (tzn. u někoho mohou být vyjádřeny silně, u jiného pacienta téměř vůbec).
K možným doprovodným příznakům se řadí:
- senzorické příznaky – poruchy citlivosti (dysestezie), bolesti, poruchy čichu,
- vegetativní příznaky – zvýšená tvorba mazu (seborea) v obličeji, poruchy krevního tlaku (pokles krevního tlaku vestoje), poruchy termoregulace, poruchy funkce svěračů (v močovém měchýři a/nebo v konečníku), poruchy sexuálních funkcí,
- duševní příznaky – především úzkostlivost, deprese, frustrace, zmatenost, kompulzivní chování,
- poruchy spánku – živé a nepříjemné sny, doprovázené mluvením ze spaní a prudkými pohyby,
- kognitivní příznaky – např. poruchy pozornosti, paměti a uvažování, apatičnost, v pokročilých stadiích onemocnění se může vyskytnout i demence.
Parkinsonova nemoc obvykle bývá velmi zatěžující pro duševní zdraví. Pacientovu kvalitu života – kromě přibývajících tělesných omezení – výrazně snižují i úzkostné stavy, depresivní nálady atd. Kromě toho Parkinsonova nemoc nezřídka vede k poruchám paměti až k rozvoji demence.
Zvláště v počátečních stadiích onemocnění může adekvátní léčba do značné míry zmírnit pociťované příznaky a tím i zlepšit kvalitu pacientova života. Bližší informace najdete v článku Parkinsonova nemoc: léčba.
Související odkazy
- Non-motorické příznaky Parkinsonovy nemoci (odkaz vede na PDF soubor na webu parkinson-help.cz, 1.5 MB)
