Parkinsonovu nemoc v současné době nelze vyléčit. Existuje však řada terapeutických metod, kterými lze zmírnit příznaky onemocnění a výrazně tak zlepšit kvalitu života pacientů. Odhaduje se, že v České republice trpí Parkinsonovou nemocí 15 000 až 17 000 lidí [1].
Neurotransmitery jako přenašeče informací v mozku
V mozku spolu vzájemně nepřetržitě komunikují celé sítě nervových buněk (neuronů). Pouze tímto způsobem mohou správně pracovat všechny základní funkce nervového systému, jako je například zpracování podnětů a smyslových vjemů či kontrola pohybů a chování. Každá informace se nervovou buňkou přenáší ve formě elektrického signálu, je předávána z jedné nervové buňky na druhou, a nakonec je doručena do cílového orgánu (např. do svalu).
Kontaktní místa mezi jednotlivými nervovými buňkami jsou označována jako synapse. K přenosu informace mezi dvěma nervovými buňkami obvykle slouží signální molekuly, takzvané neurotransmitery: ty se v každém „vysílajícím“ neuronu tvoří do zásoby a jsou skladovány v miniaturních měchýřcích (váčcích). V okamžiku, kdy má dojít k přenosu signálu, se neurotransmitery obsažené ve váčcích „vylijí“ do tzv. synaptické štěrbiny a navážou se na receptory „přijímacího“ neuronu. Tímto způsobem se přenáší signál z jedné buňky na druhou. Krátce po přenosu signálu je synapse připravena na opakování tohoto procesu, tzn. na přenos nového nervového vzruchu.
K hladkému přenosu informací v rámci nervového systému je zapotřebí několika různých neurotransmiterových systémů. Poruchy těchto systémů se mohou projevovat různými klinickými příznaky nebo onemocněními.
Jak vzniká Parkinsonova nemoc?
V následujícím odstavci se nachází několik latinských výrazů, které jsou označeny kurzívou.
U Parkinsonovy nemoci dochází k postupnému zániku určitých nervových buněk v mozku, které produkují neurotransmiter dopamin. Tyto nervové buňky se nacházejí v černé hmotě (substantia nigra) ve středním mozku. Nervové buňky v substantia nigra jsou svými výběžky spojeny s dalšími oblastmi mozku, jako je zejména žíhané těleso (corpus striatum) v bazálních gangliích (nuclei basales), což jsou tři jádra šedé hmoty, která jsou uložena hluboko uvnitř mozku. Tam je dopamin skladován a v případě potřeby uvolňován.
Dopamin mj. zodpovídá za kontrolu pohybů, neboť přispívá k přenosu elektrických impulzů z mozku přes nervy až ke svalům. Prostřednictvím komplexní sítě výběžků nervových buněk, které se z corpus striatum větví do dalších částí mozku, jsou koordinovány všechny pohyby těla, které člověk ovládá svou vůlí. Kromě toho hraje dopamin v tzv. centru odměny v mozku rozhodující roli v motivaci a chování člověka.
Zánik buněk v substantia nigra a z toho pramenící nedostatek dopaminu postupně vede k nesprávnému fungování různých oblastí v mozku. Postiženy jsou i jiné neurotransmiterové systémy, konkrétně:
- cholinergní systém (neurotransmiterem je acetylcholin) – je zodpovědný mj. za kontrolu pozornosti a za dráždivost mozku během cyklu spánku a bdění, a velmi pravděpodobně se rozhodující měrou podílí na plasticitě mozku a učení,
- serotonergní systém (neurotransmiterem je serotonin) – ovlivňuje vnímání bolesti, cyklus spánku a bdění a také náladu, a je považován za jeden z tzv. hormonů štěstí.
U Parkinsonovy nemoci se mohou kromě různých poruch hybnosti vyskytovat i další doprovodné příznaky. Bližší informace se dočtete v článku Parkinsonova nemoc: příznaky.
Jaké příčiny má Parkinsonova nemoc?
Příčina zániku nervových buněk v substantia nigra zatím není známa. Proto někdy odborníci hovoří o idiopatické Parkinsonově nemoci.
Diagnóza je ve většině případů stanovena mezi 50. a 70. rokem života. Přibližně u desetiny pacientů je onemocnění diagnostikováno již před 40. rokem života – v takovém případě hovoříme o časné formě Parkinsonovy nemoci. Pokud se onemocnění objeví již před 21. rokem života, jedná se o juvenilní Parkinsonovu nemoc. Muži jsou postiženi o něco častěji než ženy.
Parkinsonské syndromy
Kromě Parkinsonovy nemoci existují další syndromy, které mají podobný klinický obraz (atypické parkinsonské syndromy), avšak liší se příčinou vzniku i klinickým průběhem. Pod pojmem parkinsonské syndromy se tak rozumějí následující formy neurologických potíží [2]:
- idiopatická Parkinsonova nemoc (asi 80 % všech případů parkinsonských syndromů),
- geneticky podmíněné formy parkinsonských syndromů – dědičné genetické změny lze prokázat přibližně v 1 % případů parkinsonských syndromů,
- parkinsonské syndromy v rámci jiných neurologických onemocnění (např. multisystémová atrofie, progresivní supranukleární obrna),
- sekundární parkinsonské syndromy, které byly vyvolány nějakou rozpoznatelnou příčinou; mezi tyto příčiny se řadí např. léky, nádory mozku, poruchy prokrvení v mozku, úrazy, jedy (např. oxid uhelnatý, mangan), záněty mozku, poruchy metabolismu (např. hypoparatyreóza s kalcifikacemi v mozku).
Související odkazy
- Jan Roth, Evžen Růžička: Život s Parkinsonovou nemocí – základní informace pro nemocné a jejich rodiny (odkaz vede na PDF soubor na webu parkinson-help.cz, 598 MB)
- Pavel Ressner: Parkinsonské syndromy – úvodní slovo. Neurologie pro praxi 2012; 13(3): 126. (odkaz vede na PDF soubor na webu neurologiepropraxi.cz, 55 kB)
