Parkinsonovu nemoc v současné době nelze vyléčit. Existuje však řada terapeutických metod, kterými lze zmírnit příznaky onemocnění a výrazně tak zlepšit kvalitu života pacientů. Odhaduje se, že v České republice trpí Parkinsonovou nemocí 15 až 17 tisíc lidí [1].
Neurotransmitery jako přenašeče informací v mozku
V mozku spolu vzájemně nepřetržitě komunikují celé sítě nervových buněk (neuronů). Pouze tímto způsobem mohou správně pracovat všechny základní funkce nervového systému, jako je například zpracování podnětů a smyslových vjemů či kontrola pohybů a chování. Každá informace se nervovou buňkou přenáší ve formě elektrického signálu, je předávána z jedné nervové buňky na druhou, a nakonec je doručena do cílového orgánu (např. do svalu).
Kontaktní místa mezi jednotlivými nervovými buňkami jsou označována jako synapse. K přenosu informace mezi dvěma nervovými buňkami obvykle slouží signální molekuly, takzvané neurotransmitery: ty se v každém „vysílajícím“ neuronu tvoří do zásoby a jsou skladovány v miniaturních měchýřcích (váčcích). V okamžiku, kdy má dojít k přenosu signálu, se neurotransmitery obsažené ve váčcích „vylijí“ do tzv. synaptické štěrbiny a navážou se na receptory „přijímacího“ neuronu. Tímto způsobem se přenáší signál z jedné buňky na druhou. Krátce po přenosu signálu je synapse připravena na opakování tohoto procesu, tzn. na přenos nového nervového vzruchu.
K hladkému přenosu informací v rámci nervového systému je zapotřebí několika různých neurotransmiterových systémů. Poruchy těchto systémů se mohou projevovat různými klinickými příznaky nebo onemocněními.
Jak vzniká Parkinsonova nemoc?
V následujícím odstavci se nachází několik latinských výrazů, které jsou označeny kurzívou.
U Parkinsonovy nemoci postupně zanikají určité nervové buňky v mozku, které produkují neurotransmiter dopamin. Tyto nervové buňky se nacházejí v černé hmotě (substantia nigra) ve středním mozku. Nervové buňky v černé hmotě jsou svými výběžky spojeny s dalšími oblastmi mozku, jako je zejména žíhané těleso (corpus striatum) v bazálních gangliích (nuclei basales), což jsou oblasti šedé hmoty, které jsou uloženy hluboko uvnitř mozku. Tam je dopamin skladován a v případě potřeby uvolňován.
Obrázek 1: Schematické znázornění polohy černé hmoty v mozku. V levé části obrázku je vyznačen řez mozkem, napříč bazálními ganglii, resp. oblastí žíhaného tělesa (shora dolů: nucleus caudatus, globus pallidus, putamen). Umístění černé hmoty (lat. substantia nigra) je vyznačeno v pravé části obrázku. (Zdroj: Blausen.com staff (2014). Medical gallery of Blausen Medical 2014. WikiJournal of Medicine 1 (2). DOI: 10.15347/wjm/2014.010. ISSN 2002-4436. Own work, CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=31574249)
Dopamin mj. zodpovídá za kontrolu pohybů, neboť přispívá k přenosu elektrických impulzů z mozku přes nervy až ke svalům. Prostřednictvím komplexní sítě výběžků nervových buněk, které se ze žíhaného tělesa větví do dalších částí mozku, jsou koordinovány všechny pohyby těla, jež člověk ovládá svou vůlí. Kromě toho hraje dopamin v tzv. centru odměny v mozku rozhodující roli v motivaci a chování člověka.
Zánik buněk v substantia nigra a z toho pramenící nedostatek dopaminu postupně vede k nesprávnému fungování různých oblastí v mozku. Postiženy jsou i jiné neurotransmiterové systémy, konkrétně:
- cholinergní systém (neurotransmiterem je acetylcholin) – je zodpovědný mj. za kontrolu pozornosti a za dráždivost mozku během cyklu spánku a bdění, a velmi pravděpodobně se rozhodující měrou podílí na plasticitě mozku a učení,
- serotonergní systém (neurotransmiterem je serotonin) – ovlivňuje vnímání bolesti, cyklus spánku a bdění a také náladu, a je považován za jeden z tzv. hormonů štěstí.
U Parkinsonovy nemoci se mohou kromě různých poruch hybnosti vyskytovat i další doprovodné příznaky. Bližší informace se dočtete v článku Parkinsonova nemoc: příznaky.
Jaké příčiny má Parkinsonova nemoc?
Příčina zániku nervových buněk v substantia nigra zatím není známa. Proto někdy odborníci hovoří o idiopatické Parkinsonově nemoci.
Diagnóza je ve většině případů stanovena mezi 50. a 70. rokem života. Přibližně u desetiny pacientů je onemocnění diagnostikováno již před 40. rokem života – v takovém případě hovoříme o časné formě Parkinsonovy nemoci. Pokud se onemocnění objeví již před 21. rokem života, jedná se o juvenilní Parkinsonovu nemoc. Muži jsou postiženi o něco častěji než ženy.
Parkinsonské syndromy
Kromě Parkinsonovy nemoci existují další syndromy, které mají podobný klinický obraz (atypické parkinsonské syndromy), avšak liší se příčinou vzniku i klinickým průběhem. Pod pojmem parkinsonské syndromy se tak rozumějí následující formy neurologických potíží [2]:
- idiopatická Parkinsonova nemoc (asi 80 % všech případů parkinsonských syndromů),
- geneticky podmíněné formy parkinsonských syndromů – dědičné genetické změny lze prokázat přibližně v 1 % případů parkinsonských syndromů,
- parkinsonské syndromy v rámci jiných neurologických onemocnění (např. multisystémová atrofie, progresivní supranukleární obrna),
- sekundární parkinsonské syndromy, které byly vyvolány nějakou rozpoznatelnou příčinou; mezi tyto příčiny se řadí např. léky, nádory mozku, poruchy prokrvení v mozku, úrazy, jedy (např. oxid uhelnatý, mangan), záněty mozku, poruchy metabolismu (např. hypoparatyreóza s kalcifikacemi v mozku).
Související odkazy
- Jan Roth, Evžen Růžička: Život s Parkinsonovou nemocí – základní informace pro nemocné a jejich rodiny (odkaz vede na PDF soubor na webu parkinson-help.cz, 598 MB)
- Pavel Ressner: Parkinsonské syndromy – úvodní slovo. Neurologie pro praxi 2012; 13(3): 126. (odkaz vede na PDF soubor na webu neurologiepropraxi.cz, 55 kB)
