Jaké příznaky se mohou vyskytnout?
Sarkoidóza se může projevit v různých tělesných orgánech, včetně plic a lymfatických uzlin, v nichž se granulomy při této nemoci nacházejí prakticky vždy. Projevy sarkoidózy však mohou být výraznější v jiných orgánech, včetně:
- nervového systému,
- očí,
- kůže,
- kostí,
- cév,
- srdce (méně časté, ale velmi nebezpečné).
Průběh onemocnění může být různý, někdy mohou být postižení zcela bez příznaků. Sarkoidóza může být akutní nebo chronická. Problematické tkáně se často hojí spontánně (zejména u akutní sarkoidózy) a stupeň poškození způsobený změnami v různých tkáních je také silně individuální. U dětí se nemoc vyskytuje jen velmi vzácně.
V závislosti na formě a závažnosti onemocnění se může tato choroba projevovat:
- únavou, vyčerpáním, nočním pocením, horečkou, úbytkem hmotnosti, zvětšenými lymfatickými uzlinami,
- dráždivým kašlem, zhoršující se dušností (postižením plic),
- kožními příznaky, např. erythema nodosum (většinou na dolních končetinách) u akutní formy,
- zarudlýma, suchýma, citlivýma očima, zhoršeným viděním, záněty očí,
- bolestmi kloubů a svalů, otoky svalů,
- srdečními arytmiemi, srdečním selháním (srdeční sarkoidóza),
- bolestmi hlavy, obrnou, aseptickou meningitidou, psychickými příznaky (neurosarkoidóza),
- poruchami funkce ledvin, častým močením atd.
Akutní sarkoidóza s erythema nodosum, typickým zvětšením lymfatických uzlin na rentgenovém snímku plic a vysokou horečkou bývá rovněž označována jako Löfgrenův syndrom. V akutní formě se může vyskytnout i velmi vzácný Heerfordtův syndrom. Projevuje se zánětem živnatky (uveitidou), zánětem příušních žláz (parotitidou), postižením hlavových nervů (např. lícního nervu) a případně horečkou.
Jak se stanoví diagnóza?
Diagnóza se stanoví na základě odebrání anamnézy, příznaků a různých vyšetření, včetně:
- fyzikálního vyšetření,
- zobrazovacích technik (rentgenové vyšetření hrudníku, CT, PET, ultrazvukové vyšetření horní části břicha),
- funkčního vyšetření plic,
- laboratorního vyšetření,
- bronchoskopie s biopsií a bronchoalveolární laváží (BAL).
V závislosti na příznacích a výsledcích vyšetření je někdy nutné vyšetřit různé orgány, např. srdce, játra, oči a/nebo kůži. Mohou být provedena i další laboratorní vyšetření, ambulantní monitorování EKG, echokardiografie, magnetická rezonance atd.
Jak probíhá léčba?
Cílem léčby je zabránit poškození orgánů a bolestem. Medikamentózní léčba není vždy nutná. V závislosti na individuálních charakteristikách onemocnění u daného pacienta, závažnosti onemocnění nebo příznacích se nicméně v mnoha případech léky předepisují, a to např.:
- kortikosteroidy (kortizon),
- léky proti bolesti (nesteroidní protizánětlivé léky),
- imunosupresiva.
Těžký průběh onemocnění (který je však vzácný) může vést k fibróze různých orgánů, pacienti se však téměř vždy potýkají s omezením funkce plic. V případě velmi závažné orgánové dysfunkce je někdy nutná transplantace (obvykle transplantace plic).
Při sarkoidóze se doporučuje chodit na pravidelné kontroly k lékaři.
Na koho se mohu obrátit?
Prvním bodem kontaktu je praktický lékař. V závislosti na příznacích pak pacienty se sarkoidózou ošetřují specialisté z různých oborů, např. specialisté v plicním lékařství a některých dalších oborech vnitřního lékařství, dále oční lékaři a případně i lékaři dalších odborností.
Vyšetření i léčba se obvykle provádějí ambulantně, někdy je však nutná hospitalizace na plicním oddělení nebo na interním oddělení.
Související odkazy
- Monika Žurková, Vladimíra Lošťáková, Petr Jakubec, Vítězslav Kolek, Eva Kriegová: Jak poznáme a jak léčíme sarkoidózu. Medicína pro praxi 2020, 17(4): 241–246. (odkaz vede na PDF soubor na webu medicinapropraxi.cz, 1.1 MB)
- Monika Žurková, Vítězslav Kolek, Eva Kriegová: Generalizovaná sarkoidóza. Interní medicína pro praxi 2013, 15(5): 163–166. (odkaz vede na PDF soubor na webu internimedicina.cz, 361 kB)
