Plicní edém

O intersticiálním edému hovoříme tehdy, když se tekutina nahromadí mezi buňkami tvořícími plicní tkáň, ale ještě nepřechází do plicních sklípků. Důsledkem intersticiálního edému je zvětšení vzdálenosti mezi krví a vzduchem, což komplikuje výměnu plynů. Pokud tekutina pronikne až do plicních sklípků, jedná se o alveolární edém; důsledkem je zmenšení plochy pro výměnu plynů.

Příčiny a příznaky

V plicích přestupuje kyslík (O₂) do krve, zároveň se oxid uhličitý (CO₂) uvolňuje z krve do plicních sklípků a je vydechován z těla ven (viz článek Dýchací cesty a plíce: základní informace). Množství oxidu uhličitého v krvi má mj. vliv na vnitřní prostředí organismu (např. pH krve). Pro účinnou výměnu kyslíku a oxidu uhličitého je nutný těsný kontakt mezi plicními sklípky (obsahujícími vzduch) a kapilárami (v nichž proudí krev). Plicní sklípky a kapiláry jsou za normálních okolností vzájemně odděleny jen tenkou vrstvou tkáně.

Zejména při alveolárním edému však organismus kvůli zmenšení plochy, na níž může probíhat výměna plynů, nevstřebává dostatečné množství kyslíku. To vede k nedostatku kyslíku v těle, nedostatečnému vylučování oxidu uhličitého z těla ven, a poklesu hodnoty pH krve. V důsledku toho hrozí člověku riziko rozvoje život ohrožujících stavů, které vyžadují neodkladnou léčbu (hypoxie, acidóza).

K nahromadění tekutiny v plicích může dojít například při:

• zvýšení krevního tlaku v plicních cévách a nedostatečném odtoku krve z plic (např. při levostranném srdečním selhání),
• hromadění vody v organismu (např. při selhání ledvin nebo při podvýživě),
• poškození stěn kapilár a plicních sklípků, jehož příčinou může být např.:
• otrava v důsledku vdechování jedovatých plynů či výparů (kyseliny, plynný chlor) nebo kouře,
• šok (způsobený např. ztrátou krve, alergií nebo infekcí),
• alergická reakce,
• infekce, zejména při otravě krve (sepsi),
• akutní horská nemoc (pobyt ve výšce přesahující 4000 m n. m., typicky v horách).

Akutní plicní edém se může projevovat následujícími příznaky:

• mělké dýchání, zrychlené dýchání,
• neklid, úzkost,
• kašel,
• zpěněné, případně krvavé sputum,
• zhoršující se dušnost (i v klidu, nejen při námaze),
• hlučné dýchání s bublavými až chrčivými zvuky, které jsou slyšitelné i bez stetoskopu,
• namodralé zbarvení rtů/kůže (cyanóza).

Diagnóza

Kromě již zmíněných příznaků jsou pro lékaře důležité i další informace. Pro stanovení diagnózy jsou důležitými vodítky fyzikální vyšetření, rentgen plic a laboratorní vyšetření (zejména vyšetření krevních plynů). Ke zjištění příčiny plicního edému si může lékař vyžádat různá další vyšetření, např. EKG, ultrazvukové vyšetření srdce (echokardiografie) či některá další laboratorní vyšetření (např. pro kontrolu funkce ledvin).

Léčba

Plicní edém může představovat život ohrožující stav, který často vyžaduje intenzivní lékařskou péči. Ve vozidle zdravotnické záchranné služby, na pohotovosti nebo na oddělení urgentního příjmu jsou přijata opatření ke stabilizaci krevního oběhu a funkce plic postiženého člověka. Léčba samotného plicního edému závisí do značné míry na příčině jeho vzniku. K možnostem léčby plicního edému, v závislosti na jeho příčině a závažnosti, patří například:

• medikamentózní léčba (diuretika, nitráty, morfin, inhibitory ACE, heparin apod.), přičemž některé léky (např. vazodilatancia) lze podávat i intravenózně,
• klid na lůžku se zvednutou horní částí těla a spuštěnýma nohama,
• oxygenoterapie pomocí masky,
• umělá plicní ventilace,
• atd.

Bližší informace o léčbě základních onemocnění naleznete u jednotlivých onemocnění (např. srdeční selhání, jaterní cirhóza, alergie, plicní embolie atd.).

Na koho se mohu obrátit?

V případě silné dušnosti (zrychlené dýchání, záchvaty kašle se zpěněným hlenem, úzkost a namodralé zbarvení rtů/kůže) nebo bezvědomí je třeba okamžitě volat zdravotnickou záchrannou službu (tísňová linka 155 nebo 112)!

V závislosti na příčině plicního edému se na diagnostice a léčbě podílejí lékaři různých specializací: v primární péči jsou to zejména praktičtí lékaři, v nemocnici pak lékaři z oborů intenzivní péče, vnitřního lékařství, kardiologie, plicního lékařství atd.

Související odkazy

1. Petr Vinš: Plicní edém. Interní medicína pro praxi 2003, 5(11): 540–547. (odkaz vede na PDF soubor na webu internimedicina.cz, 223 kB)