Co mohu dělat sám?
K úspěchu léčby můžete sami významně přispět (a předcházet tak astmatickým záchvatům a zhoršení nemoci) pomocí následujících opatření:
- Pravidelné užívání předepsaných léků. Důsledné a pravidelné užívání léků způsobem, který vám (resp. vašemu dítěti) předepsal lékař, je pro dlouhodobé zvládání astmatu zásadní.
- Pravidelné měření vrcholového výdechového průtoku. Důležitým faktorem je pravidelné samoměření vrcholového výdechového průtoku, a to především na začátku léčby, při zhoršení příznaků a při změnách léčby. Vrcholový výdechový průtok je maximální dosažený průtok dechu během výdechu a jeho hodnota u pacientů trpících astmatem podléhá silným denním a sezónním výkyvům. K tomu slouží průtokoměr – přístroj, který se snadno používá a výsledky jeho měření nezáleží na místě měření ani člověku, který tento úkon provádí. Naměřené hodnoty, společně s informacemi o užívání léků (kontrolujících antiastmatik i úlevových antiastmatik), o výskytu obtíží i o zvláštních událostech (např. infekce) by si měl pacient zaznamenávat do „deníku“ věnovanému tomuto účelu.
- Pravidelné lékařské prohlídky. Díky nim může lékař průběžně upravovat terapii a může i včas rozpoznat zhoršení astmatu, nebo naopak snížit užívanou dávku léku (pokud bylo zaznamenáno výrazné zlepšení obtíží).
- Aktivní přístup k onemocnění. Sledujte průběh své nemoci (resp. nemoci vašeho dítěte), abyste mohli správně odhalit faktory, které vyvolávají nebo zhoršují příznaky. Můžete pak zvážit, do jaké míry se těmto faktorům lze vyhnout. Toto pozorování vám také umožní na základě vlastních zkušeností určit, jakým situacím se máte vyhýbat – a pokud to není možné, jak v takových obtížných situacích jednat. Ve spolupráci s lékařem se rovněž naučíte, jak lze léčbu přizpůsobovat pociťovaným příznakům. Lékař vám také vysvětlí techniky a pomůcky, jejichž cílem je usnadnit vám život s nemocí (např. právě vedení výše zmiňovaného „deníku“). V závislosti na závažnosti onemocnění byste měli vždy mít k dispozici také dostatek léků – nejen doma, ale důležité je nezapomenout na ně ani při cestě na dovolenou.
Jak se chovat v případě akutního záchvatu?
Do kritické situaci se dostane pouze malé procento astmatiků. Přesto je důležité vědět, co v takovém případě dělat.
Dojde-li k astmatickému záchvatu u dětí mladších dvanácti let, kdy trpí těžkou dušností a případně ani nejsou schopny mluvit, je zapotřebí okamžitě volat zdravotnickou záchrannou službu. Neprodleně zavolejte na číslo 155 a vysvětlete operátorům situaci.
U astmatiků obecně platí pro kritickou situaci následující doporučení:
Krok 1 – zachovejte klid!
Krok 2 – retní brzda. Příliš silný, prudký a krátký výdech může mít za následek nedostatečné vyprázdnění plic před dalším nádechem. Při prudkém výdechu vzniká vlivem rychlého proudění vzduchu v dýchacích cestách podtlak a dochází ke zhroucení nestabilních malých průdušek. Vzduch pak zůstává v plicích a ten „vydýchaný“ se v dostatečné míře nevyměňuje za „čerstvý“, čímž se zvyšuje dušnost. Jako protiopatření se používá právě tzv. retní brzda – technika, která zpomaluje tok dechu z plic vydechováním proti odporu rtů. Průdušky tak zůstávají déle otevřené kvůli zvýšenému vnitřnímu tlaku, takže vydechování je snazší, rovnoměrnější a úplnější. Tato jednoduchá technika spočívá v tom, že rty jsou volně přeloženy přes sebe (horní mírně předsunutý, dolní mírně zatažený), takže vzduch při vydechování mezi nimi může volně, byť zpomaleně, unikat. Proud vzduchu je asi takový, jako byste chtěli ze stolu odfouknout chomáček vaty. Názorné video k ilustraci této techniky najdete na YouTube kanálu American Lung Association [1] (komentář je k dispozici pouze v angličtině, ale základy techniky lze odpozorovat i bez porozumění slovnímu komentáři):
Krok 3 – úlevová poloha. Cílem je usnadnit dýchacím svalům vydechování tím způsobem, že hrudnímu koši odlehčíte od hmotnosti paží. Pokud jsou paže opřeny o podložku, nemusí dýchací svaly zvedat společně s hrudníkem i jejich váhu, navíc se vytvoří místo pro hluboký nádech v břišní dutině. Příkladem takovéto polohy je poloha vozky, při níž pacient sedí na židli s mírně rozkročenýma nohama, aby bylo při předklonu dostatek místa na hluboké dýchání do břicha, a předloktími se opírá o stehna. Pokud si není na co sednout, je možné ruce opřít např. o stůl nebo zábradlí, případně se dají ruce opřít o vlastní pokrčená stehna (poloha brankáře).
Krok 4 – dva až čtyři nádechy úlevového antiastmatika dle závažnosti záchvatu; v případě potřeby lze tento krok opakovat.
Krok 5 – vzít si tabletu s kortikoidy dle individuálního léčebného plánu.
Krok 6 – zavolat záchrannou službu na telefonním čísle 155 (záchranná služba) nebo 112 (všeobecné tísňové volání) a operátorům vysvětlit situaci (např. silný astmatický záchvat, dítě/dospělý).
Krok 7 – dohlédnout, aby pacient během přepravy seděl.
Související odkazy
- Retní brzda (pursed lip breathing) (odkaz vede na YouTube kanál American Lung Association; komentář je k dispozici pouze v angličtině, ale základy techniky lze odpozorovat i bez porozumění slovnímu komentáři)
