Jak se stanoví diagnóza?
Lékař nejprve odebere anamnézu (jinými slovy, při rozhovoru s pacientem získá na základě jeho odpovědí představu o průběhu nemoci). Je potřeba, aby pacient svému lékaři odpovídal pravdivě a seznámil ho se svými postřehy a zkušenostmi s onemocněním. Je vhodné dělat si ještě před návštěvou lékaře poznámky, abyste během rozhovoru nezapomněli na důležité body. Důležité je odpovědět především na následující otázky:
- Jaké nemoci (zvláště dýchacích cest) se vyskytují ve vaší rodině?
- Trpíte vy nebo někdo z vaší rodiny na alergie nebo alergiím podobná onemocnění (např. atopická dermatitida nebo senná rýma)?
- Mění se vaše potíže při kontaktu s (určitými) zvířaty či rostlinami, případně jako reakce na nějakou konkrétní potravinu?
- Kdy se vaše potíže poprvé objevily?
- Jak jste je dosud řešili?
- Co konkrétně spouští vaše obtíže?
- Kdy jsou vaše obtíže horší – ve dne, nebo v noci?
- Souvisí rozvoj vašich obtíží s nějakým ročním obdobím?
- Změní se vaše obtíže při pobytu v určitých místech, např. na pracovišti, při změně místa nebo na dovolené?
- Kouříte vy sám/sama nebo kouří někdo jiný ve vaší domácnosti? Jak na vás působí tabákový kouř, pokud kouříte nebo jste v jedné místnosti s někým, kdo kouří?
- Jak na vás působí tělesná námaha?
Prostřednictvím anamnestického rozhovoru lékař zjistí první důležité informace o typu onemocnění, které mu poslouží k výběru vhodných dalších vyšetřovacích metod. Připadá-li v úvahu možnost alergického spouštěče, je kvůli cílené léčbě zvláště důležité, aby lékař odebral specifickou a individuální anamnézu a provedl důkladné vyšetření. Bližší informace na toto téma najdete v článku Alergie: diagnóza. Další fyzikální vyšetření spočívá v poslechu (auskultace) a proklepání (perkuse) plic. Všechny tyto informace určí základní stav pacienta před zahájením léčby, což je důležité i pro návazné sledování (výchozí stav pro další hodnocení vývoje zdravotního stavu).
Další vyšetření
Při podezření na astma klinickou diagnózu potvrdí či vyvrátí vyšetření u plicního lékaře. Jeho součástí je funkční vyšetření plic: jedná se o sadu různých vyšetřovacích metod, jejichž pomocí lékař získá informace o výkonu plic.
Metody používané při vyšetření plicních funkcí
- Spirometrie je jednoduchá a levná metoda, která se používá k včasné diagnostice, hodnocení závažnosti a sledování průběhu plicních onemocnění. Při vdechu a výdechu se měří množství a rychlost proudění vdechovaného a vydechovaného vzduchu.
- Bronchodilatační test se používá v případech, kdy pomocí spirometrie bylo zjištěno zúžení průdušek. Lékaři pomáhá zjistit, do jaké míry lze toto zúžení zvrátit. Za tímto účelem je pacient po spirometrii vyzván k inhalaci bronchodilatancia, potažmo bronchospasmolytika, a přibližně po 30 minutách se měření zopakuje – opět pomocí spirometrie. Pokud je výsledek spirometrického vyšetření po aplikaci léku výrazně lepší, potvrzuje to diagnózu astmatu. Tento test má význam i pro další terapeutické kroky. Po provedení spirometrie a bronchodilatačního testu jsou další testy plicních funkcí nutné jen zřídka.
- Bodypletysmografie: Toto měření se provádí v uzavřené komoře. Je náročnější na vybavení, ale umožňuje provádět velmi přesná měření. Bodypletysmografie lékaři umožní odlišit astma od jiných onemocnění, která zhoršují výkonnost plic (např. plicní fibróza). Toto vyšetření se obvykle používá v případě, že předchozí vyšetření nepřinesla jednoznačné výsledky.
Doplňková vyšetření
Níže uvedená vyšetření se používají zejména v případě akutního astmatického záchvatu nebo když jsou výsledky předchozích diagnostických metod neprůkazné.
- Provokační test: Pokud má lékař silné podezření na astma, ale v době vyšetření jsou pacientovy dýchací funkce normální, může v některých případech pomoci provokační test. Test spočívá v tom, že lékař (pod dozorem) nechá pacienta inhalovat látku, která způsobuje zúžení průdušek, případně jej vystaví tělesné zátěži. Snahou je vyvolat v průduškách stav obdobný tomu, kterým pacient trpí při akutních astmatických záchvatech.
- Vyšetření krevních plynů: Při vyšetření krevních plynů se měří obsah kyslíku a oxidu uhličitého v krvi, čímž lékař zjišťuje i míru rizika a prognózu astmatu. Krev se obvykle odebírá z ušního lalůčku, následně je analyzována ve speciálním přístroji.
- Elektrokardiografie (EKG): Toto vyšetření umožňuje vyhodnotit elektrickou aktivitu srdečního svalu. EKG představuje naprosto zásadní vyšetření při diagnostice srdečních onemocnění. Poruchy srdečního rytmu (arytmie) a oběhové poruchy jsou totiž další onemocnění, která mohou způsobovat dušnost. EKG proto může sloužit k vyloučení těchto onemocnění jakožto příčiny respiračních potíží. Kromě toho však vyšetření může také odhalit přetížení pravého srdce, které může být důsledkem plicního onemocnění. EKG křivky signalizující přetížení pravého srdce jsou často pozorovány i při akutním astmatickém záchvatu.
- Zobrazovací metody: Na počátku diagnostiky astmatu může být užitečné i rentgenové vyšetření hrudníku (zaměřeno na srdce, plíce, krevní cévy), zejména pro jeho odlišení od jiných onemocnění. V případě těžkého astmatu mohou být užitečná další zobrazovací vyšetření, jako je například výpočetní tomografie (CT).
Na koho se mohu obrátit?
Při déletrvajících potížích s dýcháním kontaktujte svého praktického lékaře. Ten vás v případě potřeby odešle ke specialistovi (pneumologovi).