K přenosu infekce od infikované osoby může docházet 1–3 dny před nástupem onemocnění (presymptomatický přenos, na rozdíl od přenosu od zcela asymptomatických jedinců, který se předpokládá, ale není zatím jasně definován). Virus se podařilo izolovat ze vzorků odebraných z dolních cest dýchacích (bronchoalveolární laváž), po reverzní transkripci zjišťujeme DNA ve stěrech z nosohltanu i hrdla, séru, krvi, výtěrech z konečníku, ve slinách, moči a stolici.
Způsoby přenosu
Kontakt a přenos kapénkami
Přenos přímým, nepřímým nebo úzkým kontaktem (v okruhu jednoho metru) s infikovanou osobou prostřednictvím infekčních sekretů jako sliny a respirační sekrety nebo jejich respirační kapénky, které jsou vylučovány při kašli, kýchání, mluvení nebo zpívání. Respirační kapénky jsou v průměru větší než 5–10 mikronu (1 milióntina metru), zatímco kapénky menší jsou označovány jako aerosol (jádra kapének).
Přenos vzdušnou cestou
Šíření infekčního agens způsobené diseminací (rozsevem) infekčních aerosolů, vznášejících se ve vzduchu na velké vzdálenosti po dlouhou dobu. Tento způsob přenosu viru SARS-CoV-2 se může uplatnit zejména během lékařských pracovních postupů, při kterých vzniká aerosol. Aktivně je diskutováno a vyhodnocováno, zda k šíření aerosolem může docházet ve vnitřních zařízeních se špatnou ventilací.
Přenos kontaminovanými povrchy
Respirační sekrety nebo kapénky vylučované infikovaným jedincem mohou kontaminovat povrchy a předměty. Životaschopný SARS-CoV-2 virus a/nebo RNA detekovatelnou pomocí RT-PCR lze nalézt na kontaminovaných površích po dobu hodin až dnů v závislosti na okolním prostředí (včetně teploty a vlhkosti) a typu povrchů, zvláště ve vysokých koncentracích ve zdravotnických zařízeních, kde jsou léčeni pacienti s COVID-19. K přenosu může docházet nepřímo dotykem kontaminovaných povrchů nebo předmětů (např. stetoskopy, teploměry) a následně dotykem úst, nosu nebo očí. Tímto způsobem se mohou obecně přenášet i ostatní koronaviry a další respirační viry.
Často se jedná o kombinaci všech výše uvedených přenosů (např. v restauracích, při sborovém zpěvu, na sportovních akcích, ve fitness centrech).
Jiné cesty přenosu
- SARS-CoV-2 RNA byla detekována v dalších biologických materiálech včetně moči a stolice některých pacientů. Dosud však nebyl publikován přenos močí nebo stolicí.
- Některé studie popsaly detekci SARS-CoV-2 RNA v plazmě nebo séru, virus se může množit v krvinkách. Přesto role krevního přenosu zůstává nejasná.
- Do současné doby bylo popsáno pouze několik případů intrauterinního přenosu SARS-CoV-2 z infikované těhotné ženy na její plod. Lze říci, že transplacentární přenos viru SARS-CoV-2 od SARS-CoV-2 pozitivní matky na plod je vzácný. Perinatální přenos byl potvrzen, ale přesný mechanismus přenosu není dosud objasněn [2, 3].
- Nebyl nalezen životaschopný virus v mateřském mléce matek infikovaných virem SARS-CoV-2. WHO doporučuje matkám se suspektním nebo potvrzeným onemocněním COVID-19 zahájit nebo pokračovat v kojení.
Podle současných poznatků mohou osoby infikované SARS-CoV-2 infikovat jiné savce (psy, kočky, chovné norky). Příznaky onemocnění COVID-19 nejsou pravděpodobně u většiny domácích zvířat výrazné a zatím nejsou důkazy, že nakažení savci představují významné riziko přenosu na člověka. Domácí zvířata mají mnohem větší pravděpodobnost, že virus získají od lidí než naopak.
Řada otázek není dosud zodpovězena, například relativní význam různých cest přenosu; role přenosu aerosolem v nepřítomnosti pracovních postupů generujících aerosol; dávka viru potřebná pro uskutečnění přenosu; prostředí a rizikové faktory pro situace extrémního šíření; rozsah, trvání asymptomatického a presymptomatického přenosu.
Superpřenašeči, superspreaders, superšiřitelé
V průběhu pandemie COVID-19 je opakovaně zmiňována významná role tzv. superpřenašečů. Co to znamená? Někteří infikovaní jedinci, tzv. superspreaders (superpřenašeči, superšiřitelé), mají velký potenciál dále šířit nákazu, což je dáno jednak jejich vyšší nakažlivostí, neboť masivně vylučují virus, a zároveň charakterem jejich chování (časté kontakty, velká společenská aktivita, profesní zaměření atd.), kvůli němuž jsou schopni nakazit neobvykle velké množství svých kontaktů.
Příkladem rizika, které představuje superspreader, je publikovaná kazuistika z března 2020 z USA [4]. Po absolvování 2,5hodinové zkoušky pěveckého spolku za účasti 61 sboristů, kde, jak se později ukázalo, byl zdrojem jediný zpěvák se symptomy onemocnění COVID-19, se vyskytlo 33 potvrzených a 20 pravděpodobných sekundárních případů COVID-19. Tři sboristé byli hospitalizováni a dva zemřeli. Jeden člověk tedy nakazil 53 dalších osob.
(Poslední aktualizace: 21. 12. 2021)
Související odkazy
- The Conversation, 10. 12. 2020: What is the ACE2 receptor, how is it connected to coronavirus and why might it be key to treating COVID-19? The experts explain (odkaz vede na web theconversation.com; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
- Česká gynekologická a porodnická společnost (ČGPS), Sekce perinatologie a fetomaternální medicíny: Těhotenství a COVID-19 (odkaz vede na web perinatologie.eu)
- MUDr. Dagmar Hrůzová: Transplacentární přenos SARS-CoV-2 a konsekvence pro darování perinatálních tkání (odkaz vede na web cekammiminko.cz)
- Lea Hamner, Polly Dubbel, et al. High SARS-CoV-2 attack rate following exposure at a choir practice – Skagit County, Washington, March 2020. Morbidity and Mortality Weekly Report (MMWR) May 15, 2020 / 69(19): 606–610.
