PCR test
Jedná se o test na přítomnost určité části genetického kódu (DNA nebo RNA) pomocí tzv. polymerázové řetězové reakce (anglický název polymerase chain reaction, odtud pochází i zkratka). V lékařství se PCR test často používá pro detekci konkrétního mikroorganismu (virus, bakterie apod.) ve vyšetřovaném vzorku (krev, výtěr z krku apod.).
V případě testování na přítomnost viru SARS-CoV-2 se jedná o výtěr ze zadní části nosohltanu. Z něj je poté izolována RNA viru a probíhá detekce pomocí polymerázové řetězové reakce s reverzní transkripcí (RT-PCR, zkratka pochází z anglického názvu reverse transcription polymerase chain reaction).
PCR je v současné době považována za zlatý standard pro diagnostiku SARS-CoV-2 [1]. Je nutné ale poznamenat, že jde stále pouze o prokázání přítomnosti částic viru ve vzorku. Nevypovídá o vážnosti onemocnění ani o infekčnosti pacienta. Proto také rozlišujeme mezi osobou pozitivní (= pozitivní test na přítomnost viru) a nemocnou (má klinické příznaky onemocnění, tedy např. teplotu, kašel, ztrátu čichu a chuti apod.). Některý pacient může být pozitivní i tři týdny a stále se u něj nemusí projevit žádné příznaky – a nemusí být tedy ani infekční.
Detekce protilátek (imunologický test, rapid test)
Test protilátek proti viru SARS-CoV-2 je založen na detekci (zjištění přítomnosti) protilátek (IgA, IgG, IgM), které si lidské tělo vytvoří proti viru způsobujícímu onemocnění COVID-19. Nejedná se tedy o testování přítomnosti viru samotného, k tomu slouží PCR test (viz výše). V případě testu protilátek se o nepřímý důkaz infekce (probíhající nebo již proběhlé, v závislosti na typu detekovaných protilátek). Prediktivní hodnota tohoto testu je ovlivněna více faktory, např. mírou imunitní odpovědi nebo časem, který uplynul od prvního setkání s patogenem. Protilátky jsou obvykle detekovatelné až několik dnů od prvních příznaků nemoci [1].
Imunologické testy proto lze použít u jedinců s rozvinutým onemocněním, případně k důkazu toho, že se organismus s patogenem (původcem nemoci) někdy v minulosti setkal. Pozitivní výsledek takového testu tedy neznamená, že je vyšetřená osoba aktuálně pozitivní nebo nemocná.
Na tomto typu testu byla založena i studie kolektivní imunity SARS-CoV-2-CZ-Preval [2], která proběhla v ČR na přelomu dubna a května 2020 a jejímž cílem bylo zjistit, kolik osob z populace prodělalo nákazu virem SARS-CoV-2, aniž měly příznaky nebo byly diagnostikovány PCR testem.
Umělá plicní ventilace (UPV)
U pacientů v těžkém stavu či během operace lze částečně nebo úplně podpořit dýchání pomocí přístroje zvaného mechanický (plicní) ventilátor. Cílem je ovlivnění velikosti plicního objemu, podpora výměny plynů v plicích a snížení zátěže svalů při dýchání.
UPV slouží k podpoře či udržení základních životních funkcí a sama o sobě není léčebnou metodou. Je také spojena se zvýšeným rizikem nežádoucích příhod a komplikací (pneumotorax, pneumonie, poranění dýchacích cest apod.). Proto lékaři obvykle ponechávají pacienta na UPV jen po nezbytně dlouhou dobu.
U pacientů s těžkým průběhem onemocnění COVID-19 jde o velmi častou techniku pro překonání kritické fáze, která je obvykle spojena se selháváním plic. Obsluha vyžaduje ovšem pečlivě zaškolený a zkušený personál. Podle monitoringu kapacit intenzivní péče v ČR bylo v říjnu 2020 k dispozici více než 1 800 systémů UPV. [4, 5]
Mimotělní membránová oxygenace (ECMO, mimotělní oběh)
Pomocí ECMO lze u pacientů v kritickém stavu na omezenou dobu nahradit funkci srdce i plic. Principem metody je odběr krve z žíly pacienta do oxygenátoru, kde dojde, podobně jako v plicích, k odstranění oxidu uhličitého a k okysličení, a následný návrat do arteriálního nebo žilního systému. Podle „místa návratu“ rozlišujeme ECMO veno-arteriální a veno-venózní.
ECMO je obvykle indikována (předepsána) u pacientů s plicním selháním, u nichž umělá plicní ventilace (UPV) není schopna zajistit dostatečnou oxygenaci. Podobně jako u UPV jde o dočasnou podporu základních životních funkcí do doby, než je vyřešena původní příčina problému (např. srdeční zástava, selhání plic, transplantace plic, infekce).
Podle monitoringu kapacit intenzivní péče v ČR bylo v říjnu 2020 k dispozici více než 70 systémů ECMO [6, 7].
Dispečink intenzivní péče (DIP)
V reakci na epidemii onemocnění COVID-19 v březnu 2020 byl ve spolupráci Ministerstva zdravotnictví ČR, Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR a České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny ČLS JEP vybudován informační systém pro monitorování kapacit intenzivní péče.
Systém umožňuje sdílení velmi omezeného rozsahu dat mezi lékaři, koordinátory intenzivní péče a zdravotnickými záchrannými službami. Nemocnice do něj zadávají informace o obsazenosti lůžek na jednotkách intenzivní péče a anesteziologicko-resuscitačních odděleních a také údaje o počtu volných přístrojů pro intenzivní péči o pacienta, zejména pak o pacienta s nemocí COVID-19. Děje se tak v reálném čase, je to tedy systém velmi proměnlivý, v čase se měnící i v hodinách, protože vždy zachycuje aktuální situaci. Vytvořením tohoto systému tak byla usnadněna domluva a koordinace všech složek záchranného systému a zejména řízení v rukách krajských koordinátorů intenzivní péče.
DIP je plně funkční od dubna 2020 a byl vybudován jako manažerský nástroj pro nouzové řízení kapacit intenzivní péče. O přístupech a zveřejňování dat rozhoduje výhradně MZ ČR jako správce systému. Přístupy jsou poskytovány právnické osobě, tedy například nemocnici jakožto poskytovateli. Následné využívání dat a distribuce přístupových práv je na vedení daného subjektu.
Informační systém infekčních nemocí (ISIN)
Epidemiologické údaje o výskytu pacientů s onemocněním COVID-19 jsou získávány pomocí Informačního systému infekčních nemocí (ISIN). Jde o univerzální systém, jehož účelem je získávání informací o výskytu infekčních onemocnění k posouzení vývoje epidemiologické situace na území ČR, ke sledování zdravotního stavu obyvatelstva a k řízení poskytovaní zdravotní péče.
Za účelem sledování onemocnění COVID-19 byly do systému doplněny nové moduly sloužící pro zadávání dat ze strany krajských hygienických stanic, laboratoří a nemocnic starajících se o hospitalizované pacienty. Vznikající data jsou využita jak pro popisnou analýzu situace, tak jako jeden ze vstupů epidemiologických modelů COVID-19 v ČR. ISIN se tak stal ústředním informačním systémem pro sběr dat o výsledcích testů a pacientech s pozitivním výsledkem na přítomnost viru SARS-CoV-2.
Statistickou jednotkou v systému je vybraná infekční nemoc. Hlásí se potvrzené onemocnění, podezření z onemocnění, nosičství, úmrtí. Tyto povinnosti jsou upraveny zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů [8].
Předmětem hlášení nejsou některá závažná infekční onemocnění sledovaná jinými samostatnými informačními systémy a registry. Jedná se o onemocnění tuberkulózou (dg. A15–A19), infekce přenášené převážně sexuálním stykem (dg. A50–A64) a onemocnění virem lidské imunodeficience HIV (dg. B20–B24). Samostatný informační systém mají také akutní respirační infekce (ARI) a chřipce podobná onemocnění (ILI).
Související odkazy
- Ministerstvo zdravotnictví ČR: Národní strategie testování nemoci COVID-19 komplexně řeší přístup k testování a definuje páteřní síť laboratoří a odběrových míst (odkaz vede na web koronavirus.mzcr.cz)
- Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR: Studie kolektivní imunity SARS-CoV-2-CZ-Preval (odkaz vede na web covid-imunita.uzis.cz)
- Nature: Fast coronavirus tests: what they can and can’t do (16 September 2020) (odkaz vede na web nature.com)
- WikiSkripta: Umělá plicní ventilace (odkaz vede na web wikiskripta.eu)
- Pavel Dostál a kol.: Základy umělé plicní ventilace. Maxdorf, Praha 2018, 437 s. ISBN 978-80-7345-562-0 (odkaz vede na web kosmas.cz)
- COVID‑19: Přehled aktuální situace v ČR (odkaz vede na web onemocneni-aktualne.mzcr.cz)
- WikiSkripta: Extrakorporální membránová oxygenace (odkaz vede na web wikiskripta.eu)
- Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (odkaz vede na web zakonyprolidi.cz)
