Když se řekne syndrom CAN…
Syndrom CAN (z angl. Child Abuse and Neglect) je soubor příznaků týraného, zanedbávaného nebo zneužívaného dítěte, které poškozuje jeho vývoj a postavení v rodině i ve společnosti. Extrémní podobou týrání dítěte je jeho zahubení.
Co je týrání, zneužívání a zanedbávaní dítěte?
Týráním dítěte se rozumí různé formy úmyslného násilného chování dospělé osoby, nejčastěji rodiče vůči dítěti. Je to jakékoliv nenáhodné, vědomé i nevědomé jednání rodiče, vychovatele nebo jiné osoby vůči dítěti, jež je v dané společnosti nepřijatelné nebo odmítané a které poškozuje tělesný, duševní a společenský stav a vývoj dítěte, popřípadě způsobuje jeho smrt.
Světová zdravotnická organizace rozlišuje vedle mezilidského také násilí zaměřené vůči sobě samému (záměrné sebepoškozování a sebevražedné chování) a násilí organizované, kam patří komerční sexuální zneužívání dětí, dětská práce, dětské sňatky apod. Násilí na dětech je porušením jejich práv a je neospravedlnitelné a neomluvitelné.
Děti více ohrožené týráním
Některé skupiny dětí jsou týráním ohroženy více než jiné. Obecně to mohou být:
- děti z rodin, které žijí stranou od společnosti v sociální izolaci, z rodin, které špatně komunikují nebo žijí v dlouhodobém napětí a stresu, z rodin, kde jsou osoby závislé na drogách nebo herních automatech, kde se partneři rozvádějí a kde probíhá domácí násilí mezi partnery,
- děti cizí národnosti či určitého etnika, neschopné komunikovat českým jazykem, děti žijící v určité lokalitě ve městě či na venkově, žijící v oblastech ohrožených válečným konfliktem, zasažených přírodní katastrofou a děti vtažené do ekonomických problémů národa či rodičů,
- děti nezletilých rodičů, děti mladých matek samoživitelek, děti imigrantů, uprchlíků hledajících azyl, děti minorit, děti vyrůstající ve zločineckém prostředí, nemanželské děti, děti z incestního spojení a děti narozené v rodině s etnickými, národnostními či náboženskými rozdíly,
- děti, které nejsou zaregistrované úřady během porodu, děti z mnohočetných těhotenství, děti s postižením, bez domova, sirotci, děti narozené rodičům se zvláštním životním stylem, bezdomovcům, žebrákům nebo narkomanům.
Různé formy týrání dětí
Fyzické týrání
Fyzické týrání se pozná podle toho, že dítě má modřiny, popáleniny nebo zlomeniny jako následek tělesného trestu, což je každé použití tělesné síly s cílem způsobit bolest.
Tělesný trest za použití předmětu (trest, kdy zůstávají na těle stopy ve formě modřin, škrábanců apod.) a také trest vedený na citlivou část těla (dlaně, plosky nohou, hlava, oblast genitálií, břicho) je vždy považován za násilí a nikoli za výchovný prostředek. Každý tělesný trest způsobuje bolest a strach. Dítě si nespojí bolest s chybou, za kterou je trestáno, ale s osobou, která jej trestá a platí to i pro tzv. malé výchovné tresty (plácnutí přes ruce, přes zadek), které v ČR většina veřejnosti obhajuje.
Trest je vždy důkazem neznalosti pozitivní výchovy a vlastní bezradnosti. ČR patří v EU mezi několik posledních zemí, které ještě tělesné tresty nezakázaly (více v článku Tělesné tresty ve výchově dětí).
Psychické týrání a šikanování
Psychickým týráním se rozumí zesměšňování, kritizování, ponižování a terorizování dítěte v soukromí i na veřejnosti nebo naopak nepřiměřené nároky na ně. Pokud je dítě svědkem domácího násilí mezi dospělými, jedná se také o jeho psychické týrání.
Psychické týrání typicky probíhá v šesti vývojových fázích:
- ústrky a odmítání,
- terorizování,
- využívání a korumpování,
- odmítání citové odezvy,
- izolaci,
- nezájem o výchovu.
Psychické týrání u dítěte způsobuje mj.:
- tělesné, duševní nebo citové opoždění vývoje, horší prospěch, než odpovídá skutečnému nadání, omezenou slovní zásobu,
- výbuchy vzteku, ničení věcí, zkratkovité chování,
- citovou oploštělost, nedůvěřivost, povrchní vztahy k lidem, nedostatek empatie, sebestřednost, sobectví,
- nápadnou pasivitu nebo agresivitu, strach, že jej nikdo nemá rád, strach z trestu,
- nízké nebo velmi vysoké sebevědomí (vytahování),
- sklon k sebeobviňování nebo sebepoškozování, strach z nových situací,
- neurotické projevy (kousání nehtů, kroucení či vytrhávání vlasů, cucání prstů apod.),
- nepřiměřené reakce na bolest – přehnaná na sebemenší podnět nebo naopak žádná reakce na velkou bolest,
- vznik závislostí (na drogách, viz kategorie Nelegální návykové látky), poruchy příjmu potravy, deprese, častější nemocnost (děti utíkají do nemoci jako ochrany před tresty apod.), vyšší úrazovost, sklon k obezitě,
- nejistotu ve vztazích s druhými lidmi nebo neschopnost navazovat a udržovat přátelské vztahy s druhými, nedůvěru k dospělým lidem, kteří se snaží dítěti pomoci nebo se s ním snaží spřátelit, či naopak přílišné lpění na těchto lidech a projevování přehnané vděčnosti, vyhýbání se kontaktu s rodinou, útěky z domova, menší schopnost sebeprosazení, kvůli čemuž se týrané děti stávají častěji obětí šikany, menší oblíbenost mezi učiteli i vrstevníky,
- časté lhaní, podvody, sníženou schopnost prosadit se, vyjádřit svá přání, požadavky a názory.
Sexuální zneužívání
Pod sexuálním zneužíváním se rozumí nepatřičné vystavení dítěte sexuálnímu kontaktu, činnosti či chování. Zahrnuje jakékoliv dotýkání, styk či vykořisťování dítěte se sexuálním významem.
Existuje i bezdotykové zneužívání – setkání se s exhibicionistou, vystavování dítěte pornografickým produkcím atd.
Kontaktní zneužívání je takové, kde dochází k pohlavnímu styku včetně laskání prsou a pohlavních orgánů. Někdy (ne však vždy) se pozná podle poranění genitálu nebo konečníku oběti, opakovaných bolestí břicha, svědění pochvy a poševního výtoku, poševního či análního krvácení.
Zanedbávání
Zanedbáváním se rozumí nedostatek péče, který způsobuje vážnou újmu ve vývoji dítěte nebo dítě ohrožuje. Může se jednat o zanedbávání tělesné, citové, zanedbávání výchovy a vzdělávání, nedostatečné naplňování základních potřeb dítěte. Způsobuje jeho opožďování ve vývoji a dochází k němu, když si lidé zodpovědní za výchovu dítěte nevšímají.
Dating violence
Dating violence (z angl. dating, schůzka a violence, násilí) je násilí mezi mladými partnery, kteří nejsou oddáni a nesdílí společnou domácnost. Jednou z příčin dating violence může být domácí násilí v rodině agresora, nebo oběti. Dating violence je významným rizikem pro rozvoj domácího násilí.
Oznamovací povinnost
V České republice již podezření ze syndromu CAN podléhá oznamovací povinnosti dle § 53, Zák. č.359/1999 Sb. a § 10, odst. 4, Zák. č. 359/1999 Sb. [1] Podezření na týrání, zanedbávání či zneužívání dětí podléhá oznamovací povinnosti také u lékařů či pedagogických pracovníků.
Oznámení se podává na místně příslušný OSPOD (orgán sociálně-právní ochrany dětí) [2] nebo na Polici ČR. Tyto orgány by měly zajistit vyšetření dítěte u příslušného dětského lékaře, psychologa a další vyšetření a zajistit nápravu v rodině či tam, kde týrání, zanedbávání nebo zneužívání probíhalo. V případě ohrožení života i odebrat dítě z rodiny.
Práva dítěte jsou zakotvena v Úmluvě o právech dítěte, což je mezinárodní smlouva, kterou vydala Organizace spojených národů a podepsaly ji téměř dvě stovky států. Tato smlouva zavazuje státy, ale ne jednotlivce, k plnění.
Jak může společnost předcházet týrání dětí?
Primární prevencí, což jsou všechny kroky, aby k syndromu CAN vůbec nedocházelo. Vyžaduje informování veřejnosti o příznacích syndromu CAN, spolupráci se samosprávou obcí, s důvěryhodnými nestátními organizacemi, pedagogickými pracovníky a zdravotnickými zařízeními. Důležité je cíleně se zaměřovat na děti z rizikových skupin, vytvářet podmínky pro správnou funkci rodiny a realizovat preventivní programy ve školách. Nicméně reálnou ochranu dětem poskytuje rodina, její hodnoty a způsob života. Záleží na kvalitě a množství informací rodičů o výchově a potřebách dětí, na množství a způsobu trávení společného volného času, na kvalitě vztahů a komunikaci mezi dospělými členy rodiny a řešení konfliktů a zvládání stresu.
Sekundární prevencí, která spočívá ve včasném rozpoznání týrání dítěte a syndromu CAN. Vyhledávat příznaky týrání dítěte je povinností nejen zdravotníků a pracovníků ve školství, ale každého občana. Pokud kdokoli získá podezření, že určité dítě může být obětí násilí, je třeba to oznámit orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) nebo Polici ČR.
Terciární prevencí, která zahrnuje kroky až poté, co se zjistí, že dítě je týrané nebo zanedbávané. Jejím cílem je tzv. resocializaci dítěte se syndromem CAN a jeho rodiny pomocí multidisciplinárního týmu (sociální pracovník, psycholog, lékař aj.), který se rodině věnuje a pořádá např. motivačně-edukační víkendové a prázdninové pobyty pro rizikové rodiny s dětmi.
Informace pro děti
Děti se mohou anonymně svěřit speciálně vyškolenému pracovníkovi na Lince bezpečí [3].
Související odkazy
- Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (odkaz vede na web zakonyprolidi.cz)
- Informační portál pro orgány sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) (odkaz vede na web ospod.cz)
- Linka bezpečí (odkaz vede na web linkabezpeci.cz)
